Celiakální choroba a imunita

 Imunitní systém u nemocných s céliakální chorobou a to jak u formy kožní tak i u klasické gastrointestinální, je velmi často ovlivněn již vlastní chorobou. Jedná se přinejmenším o dva poněkud odlišné vztahy, které se určité míry prolínají.

První složkou je samotná choroba. Onemocnění bývá velmi často spojeno s jinými nemocemi, jejichž podstatou je určitá alterace (změna) imunitního systému. Tak se na příklad kombinuje s revmatoidní artritidou (dříve nazývanou jako chronická agresivní polyartritida), nebo s Crohnovou chorobou, u níž je postiženo střevo, ale někdy i jiné oblasti zažívacího systému a rovněž s celou řadou dalších chorob. Proto je třeba každého jedince s céliakální chorobou pečlivě a pravidelně kontrolovat, protože jedině tak můžeme včas diagnostikovat event. přidružené onemocnění a bez zbytečného prodlení zahájit přiměřenou účinnou medikamentózní léčbu.

Druhou složkou, podmiňující změnu imunitního systému, je základní proces související s charakterem postižení střeva. Zde při nedodržení striktní diety probíhají ve sliznici tenkého střeva trvale zánětlivé změny, které ovlivní základní funkci střeva a tou je vstřebávání potřebných živin. Důsledkem takového dlouhodobého dráždění je pak chronická porucha vstřebávání základních živin a to jak bílkovin, tak také vitamínů a potřebných minerálních látek.

Nedostatek bílkovin podmíněný různými mechanizmy se projevuje řadou závažných stavů. V souvislosti s normální imunitní reakcí dochází především k nedostatečné tvorbě tzv. imunoglobulinů. V této složce krevních bílkovin jsou přítomné protilátky proti řadě chorob, které pomáhají zlikvidovat nebezpečné mikroorganizmy. Při vážnější poruše výživy s nedostatkem bílkovin je však tato imunitní odezva organizmu vůči infekčním podnětům snížená, organizmus pak snadněji infekci podlehne.

Dalším, velmi významným činitelem u imunitního systému je dostatek či nedostatek potřebných vitamínů a minerálních látek. Tak na příklad řada studií potvrdila, že vitamín C zvyšuje odolnost zejména proti onemocněním vyvolaným viry. Konkrétně je to hlavně prostřednictvím tzv. interferonu. Z literatury je na příklad známé, že se u nás vitamín C používal v třicátých a čtyřicátých létech jako jeden z prostředků při léčbě poliomyelitidy (tzv. dětská obrna), tj. virového onemocnění. Z nedávné doby jsou dále údaje, že i běžná onemocnění, způsobená tzv. nachlazením, jsou při vyšším obsahu vitamínu C v potravě          o 26 % méně častá, nebo u těch, která se přece vyskytnou, je jejich průběh povětšině mírnější.

Na činnosti normálně fungujícího imunitního systému se rovněž podílí vitamín A, resp. jeho provitamíny (na př. b-karoten). Při jeho nedostatku dochází mimo jiné k poruše tvorby zv. T lymfocytů. Nedostatek této skupiny bílých krvinek vede mimo jiné také k tomu, že se tvoří méně imunoglobulinů, které napomáhají likvidaci bakterií, virů či parazitů u člověka. Druhou cestou, jíž se vitamín A podílí na imunitě je jeho účast při metabolizmu t.zv. prostaglandinů. Tyto látky vznikají v organizmu z  esenciálních mastných kyselin, které byly dříve nazývány vitamínem F. Právě prostaglandiny jsou označovány jakožto protizánětlivé působky a jejich snížené množství se projeví ve snížené odezvě organizmu na přítomnost virů či bakterií.

Třetím vitamínem důležitým pro dostatečnou imunitní odezvu je vitamín patřící rovněž do skupiny t.zv. antioxidantů a to vitamín E. Jeho skutečný význam v oblasti imunity je spolehlivě dokumentován teprve v  posledním období. Přitom na př. v USA u velké skupiny sledovaných dětí není dostatečný příjem vitamínu E (tj. denní doporučená dávka) u 64 % jedinců, jiné studie prokazují dokonce nedostatečný příjem až   u 72 % sledovaných dětí.

Z látek, jejich nedostatek rovněž snižuje imunitu u člověka jsou to již zmíněné esenciální mastné kyseliny. Jedná se o polynenasycené mastné kyseliny, konkrétně kyselinu linolovou, linolenovou a arachidonovou. Tyto jsou obsaženy v kvalitních rostlinných olejích, jako např. slunečnicový, sójový, event. další oleje.

Mimo vitamíny a polynenasycené mastné kyseliny je pro optimální imunitní odezvu potřebná také řada minerálních látek, zejména se jedná o zinek, selen, mangan, ale také zde patří i řada dalších. I v tomto případě podle řady studií u značné části jedinců bývá občas, nebo spíše dosti často jejich určitý nedostatek.

V poslední době je řada poznatků, že mimo zmíněné látky je třeba dbát zejména na dostatečné množství aminokyseliny argininu, dále glutaminu a nukleových kyselin. Tyto konkrétní produkty jsou sice v naší stravě přítomné. U poruchy imunitního systému či při jeho závažném zatížení je prokázaný jejich příznivý efekt. Ten je však možno zajistit mimo nutričně plnohodnotnou, kvalitní stravu jen prostřednictvím speciálních nutričních formulí. Tak se ale vlastně dostáváme na hranici mezi preventivní aspekt výživy a cílenou výživu léčebnou, která vyžaduje nejen přípravky tohoto typu, ale i hlubší znalosti z oblasti klinické výživy.

Z uvedeného stručného přehledu je zřejmé, že i u jedinců, kde se nepředpokládá žádné závažnější onemocnění, není někdy plné zajištění všech nutričního potřeb k  optimální funkci imunitního systému. U nemocných s céliakální chorobou, kteří jsou vlastně ve srovnání se zcela zdravými osobami zvýšeně rizikovou skupinou, je nutno s těmito faktory počítat a v mezích možnosti zajistit jejich zvýšenou potřebu event. i s pomocí patřičných nutričních doplňků. Jedině tak lze optimalizovat podmínky, v nichž organizmus žije a snížit riziko výskytu infekčních, či jiných chorob na minimum.

Autor: doc. MUDr Lubomír Kužela, DrSc

           3.LF UK,CPL-oddělení výživy

^{Zdroj: Listy celiaků}