Klinické zkoušky s Pycnogenolem

 PYCNOGENOL®JAKO ANTIOXIDANT

Polyfenoly, zejména flavonoidy, jsou účinnými antioxidanty. Pohlcují volné radikály díky své schopnosti vyměňovat elektron vodíku spříslušným oxidačně redukčním potenciálem vzhledem kdruhu radikálu, který má být pohlcen. Výsledný radikál se stabilizuje delokalizací (Rice-Evans et al., 1997). Vzhledem kpřítomnosti četných fenolových skupin vjejich základním molekulárním složení jsou flavonoidy a extrakty zrostlin obsahujících flavonoidy potenciálně schopné pohltit volné radikály vytvořením stabilnějších okysličených struktur. Kromě tohoto „pohlcujícího“ účinku mohou některé flavonoidy fungovat jako preventivní antioxidanty chelátováním přechodných kovů, čímž se zabraňuje tvoření hypervalentních forem kovů, které spouštějí peroxidační proces (Ursini et al., 1989). Výzkum antioxidačních ochranných schopností se zaměřil na potenciální přínos purifikovaných fytochemikálií a rostlinných extraktů, jako je extrakt zborové kůry Pycnogenol. Řada různých studií se zabývala antioxidačními schopnostmi Pycnogenolu zapoužití zjednodušených analyzačních systémů in vitro nebo zkoušením jejich působení na modelech buněčných kultur a vpromývaných orgánech. Některé nejdůležitější volné radikály vbiologickém prostředí, zejména na kyslík reagující druhy lipidových peroxidů, O2 a HO·, a na dusík reagující druhy NO·, byly zkoušeny in vitro. 

- STUDIE IN VITRO

Bylo zjištěno, že Pycnogenol působí při likvidaci radikálu 1,1 difenyl-2-pycrylhydrazyl (DPPH) jako silné antioxidační činidlo (van Jaarsveld et al., 1996). Vtomto in vitro modelu byl Pycnogenol schopen zlikvidovat radikál DPPH súčinností srovnatelnou spurifikovaným katechinem a α-tokoferolem dohromady. Jiní badatelé uvádějí, že Pycnogenol je účinným pohlcovačem hyperoxidového radikál-anionu (Blazso et al.,1994;  Elstner et al., 1990; Virgili et al., 1998a) a hydroxylového radikálu (Virgili et al., 1998a). Pohlcovací aktivitu hyperoxidového anionu zkoumal Virgili et al., (1998a) pomocí technik ESR a působení Pycnogenolu bylo popsáno jako ekvivalentní hyperoxidové dismutazi (SOD) vřádu stovek jednotek SOD na jeden miligram Pycnogenolu. Ve stejné studii byla zjišťována specifická pohlcovací schopnost Pycnogenolu sohledem na hydroxylový radikál, generovaný oxidačně redukčním systémem železo/askorbát pomocí ESR spektroskopie a bylo zjištěno, že se pohybuje vřádu mikromolů EPC-K1 (syntetický referenční, ve vodě rozpustný antioxidant) na miligram Pycnogenolu vroztoku. Pohlcovací schopnosti OH· i O2 byly zachovány po úpravě askorbátovou oxidázou, což značí, že askorbát přítomný ve směsi nenesl antioxidační vlastnosti. Nicméně pohlcovací schopnost Obyla částečně ovlivněna ultrafiltrací, což dokládá, že kantioxidačnímu působení přispívají složky s vysokou molekulovou hmotností přítomné ve směsi (viz obr. 2). Ve srovnání sjinými rostlinnými chemickými látkami a extrakty zrostlin bylo zjištěno, že Pycnogenol  má nejsilnější schopnost pohlcovat volné radikály (Noda et al., 1997) a jeho působení neovlivňuje přítomnost askorbátové oxidázy za předpokladu, že zjištěné antioxidační působení nevysvětlujeme přítomností kyseliny askorbové, zřejmě obsažené vkůře (viz obr. 2). 

- Tabulka 1 Přehled výsledků zkoumání Pycnogenolu jako antioxidantu 

Experimenální systém Účinky Pycnogenolu Odkaz
Systém tvorby hyperoxidu nebo systém železo/askorbát Pohlcovací efekt závislý na dávce pomocí ESR; nejlepší antioxidační účinnost ze všech rostlinných extraktů (jako je Ginkgo biloba a jiné) Virgili et al. (1998) Noda et al. (1997)
Rozklad nitroprusidu sodíku Na dávce závislé snížení hromadění dusitanu Virgili et al. (1998)
Systém tvorby hyperoxidu Byly zkoumány různé frakce chromatografu Sephadex; všechny vykazovaly silné antioxidační působení, frakce odpovídající oligomerům byla nejaktivnější Blazso et al. (1994)
Askorbylový radikál tvořený askorbátovou oxidázou Prodloužení životnosti askorbylového radikálu pomocí ESR Cossins et al. (1998)
LDL oxidace indukovaná mědí Regenerace tokoferylového radikálu Cossins et al. (nezveřejněná sledování)
Lipidová peroxidace vnějších segmentů purifikované zornice a pigmentového epitelu indukovaná železem Ochranné působení a podporuje ochranu α-tokoferolu Ueda et al. (1996)
Oxidáza xanthin-xanthin, autooxidace cukru nebo na světle závislá oxidace Rose Bengal Na dávce závislá inhibice ve všech systémech Elstner et al. (1990)
Strukturální poškození DNA způsobené systémem železo/askorbát Snížení tvorby DNA sjednoduchou a dvojitou šroubovicí Nelson et al. (1998)
J774 makrofágy aktivované Zymosanem Na dávce závislá inhibice oxidačního výbuchu Nelson et al. (1998)
Oxidace LDL indukovaná mědí Na dávce závislé snížení tvorby TBA-RS Nelson et al. (1998)
Kultivované buňky lidského endotelu (linie ECV) Zvýšení hladiny α-tokoferolu za bazálních podmínek nebo po oxidačním stresu Virgili et al. (1998b)
Normální buňka endotelu (PAEC) ve stabilním stavu nebo imunizovaná O2· nebo H2O 2 Zvýšené hladiny GSH a zvýšená aktivita GSH peroxidázy, GSH reduktázy, SOD a katalázy Wei et al. (1997)
Normální buňka endotelu (PAEC) imunizovaná t-BOOH Snížení TBA-RS a podpora životnosti buňky Rong et al. (1994-95)
In vivo aplikace krysám Zvýšení hladin α-tokoferolu vsrdci, snížení hladin askorbátu vplicích, ostatní orgány beze změny; chybí ochrana proti ischémii/reperfuzně indikovanému poškození Van Jaarsveld et al. (1996)


Obr. 2.
(A) Pohlcovací schopnost OH· Pycnogenolu měřeno metodou ESR. (Nahoře) Spektrum DMPO-OH spinového aduktu a účinky Pycnogenolu (uvádíme jeden zpokusů spodobnými výsledky). (Dole) Porovnání pohlcovací schopnosti OH· různých rostlinných extraktů. Hodnoty jsou uvedeny jako EPC-K ekvivalenty na miligram extraktu.

(B) Pohlcovací schopnost O2· Pycnogenolu měřená metodou ESR a účinek působení oxidázy kyseliny askorbové na pohlcovací schopnost. (Nahoře) Spektra spinových aduktů DMPO-OO a účinek Pyctogenolu. (Dole) Srovnání pohlcovací schopnosti O2 různých rostlinných extraktů; stínovaná pole označují pohlcovací schopnost O2  po úpravě oxidázou kyseliny askorbové. Hodnoty jsou uvedeny jako SOD ekvivalenty na miligram extraktu.

A.

Biologicky normalizované 
katechin 
Extrakt Gingko biloby Egb761 
Směs flavonoidů GNLD 
Pycnogenol

EPC-K ekvivalenty (µmol/mg)

B. 

Působení (úprava) oxidázy kyseliny askorbové

SOD ekvivalenty (jednotka/mg)


Blazso a jeho spolupracovníci (1994) zkoumali in vitro antioxidační působení tří různých chromatografických frakcí (oddělených sítem Sephadex LH) Pycnogenolu na hyperoxidový anion-radikál. Podle jejich údajů celý extrakt a každá zjeho frakcí  inhibují hyperoxidem vyvolanou redukci Nitroblue tetrazolia (NBT) na formazan způsobem závislým na dávkování. Nejaktivnější frakcí byla ta, která obsahovala oligomerní prokyanidiny. Je zajímavé, že byla zjištěna silná souvislost mezi antioxidační aktivitou in vitro a protizánětlivým působením in vivo (Pycnogenol a imunitní systém) (Blaszo et al., 1994).

Elstner a Kleber (1990) studovali pohlcovací aktivitu Pycnogenolu vrůzných modelech scílem napodobit in vitro různé fyziologické podmínky, které by mohly vést koxidačnímu stresu (xanthin/xanthinová oxidáza, NADH/diaforáza, měď/dihydroxyfumarát, aktivace rose bengal světlem). Uvádějí, že prokyanidiny borové kůry reagují přednostněshydroxylovým radikálem a kyslíkovým singletem, a proto předpokládají možnou roli pycnogenolových flavonoidů vléčbě onemocnění spojených stvorbou těchto agresivních kyslíkových druhů.

Nelson a spolupracovníci (1998) studovali schopnost Pycnogenolu chránit frakce lidských plazmatických lipoproteinů snízkou hustotou (LDL) před mědí indukovanou oxidací a uvádějí snížení tvorby lipidového peroxidu závislé na dávkování, počínaje koncentrací Pycnogenolu již 2 μg/ml. Vtomto modelu je za účelem dosažení srovnatelného stupně ochrany nutno dodat kolem 100 μg/ml tokoferolového sukcinatu. Platnost tohoto srovnání lze zpochybnit, protože extrakt zborové kůry se skládá hlavně zmolekul rozpustných ve vodě, zatímco tokoferolový sukcinat se zřejmě nachází vlipidovém jádře LDL. Tvorba radikálových druhů indukovaných mědí by imunizovala LDL ve vodné fázi, kde by Pycnogenol mohl projevit svůj výrazný ochranný efekt (Nelson et al., 1998). Ve stejném referátu byla zkoumána schopnost chránit DNA před poškozením způsobeným železem/askorbatem. Bylo zjištěno minimální porušení jednoduché nebo vícenásobné šroubovice DNA, takže lze předpokládat, že by Pycnogenol mohl sehrát významnou úlohu vochraně proti poškození genetického materiálu volnými radikály a možným následkům genové mutace (Emerit, 1994).             

Oxid dusný (oxid dusnatý) přitahuje stále větší pozornost jako volná radikálová molekula, která se stává potenciálně nebezpečnou, jakmile koncentrace překoná jeho neurotransmiter a funkce druhého nosného kanálu. O toxicitě NO budeme hovořit dále, ale studie prováděná vautorově laboratoři prokázala, že Pycnogenol výrazně snižuje, vzávislosti na dávce, hromadění dusitanů po spontánním rozkladu nitroprusidu sodného, a pohlcuje radikál oxidu dusnatého (Virgili et al., 1998a).

STUDIE NA BUNĚČNÝCH KULTURÁCH 

Pycnogenol rovněž prokázal výrazné antioxidační schopnosti vbuněčných kulturách endotelu a makrofágů. Vnormálních buněčných kulturách endotelu (buňky endotelu plicní tepny, PAEC) byla zjištěna ochrana před lipidovou peroxidací a poškozením buňky způsobeným tert-butylhydroperoxidem (t-BOOH) po preinkubaci 20 až 80 μg/ml Pycnogenolu (Rong et al., 1994-1995). Ve stejném systému bylo zjištěno, že Pycnogenol způsobuje na dávce závislé snížení stálé tvorby hyperoxidu a peroxidu vodíku a snižuje rychlost hromadění peroxidu vodíku po úpravě systémem vytvářejícím hyperoxid (Wei et al., 1997). Vtéto studii byl účinek na hladiny hyperoxidu a peroxidu vodíku připisován působení Pycnogenolu na stav glutathionového (GSH) redoxu a na podporu aktivity enzymatického mechanismu, který reguluje hladinu GSH redoxu. Byly zjištěny výrazné zvýšení hladiny GSH, zvýšená aktivita GSH redoxových enzymů (GSH reduktáza a GSH peroxidáza) a vneposlední řadě i zvýšení enzymatického působení SOD a katalázy. Wei a spolupracovníci předpokládali, že vliv Pycnogenolu na enzymatickou aktivitu je způsoben zvýšením hladiny bílkovin. Možné působení Pycnogenolu na antioxidační enzymy zasluhuje dalšího zkoumání. Rovněž indukce syntézy nejdůležitějších antioxidačních enzymů by rozšířila antioxidační obranné schopnosti organizmu. Sledování prováděná na buňkách endotelu jsou zajímavá tím, že disfunkce endotelu způsobené volnými radikály se považují za jeden zhlavních faktorů rozvoje atheromu. Tyto výsledky poskytují informace důležité pro pochopení potenciálního kladného působení Pycnogenolu na onemocnění oběhového systému (Halliwell, 1996a). Ze stejného důvodu zjištění, že preinkubace Pycnogenolem výrazně snižuje rozsah oxidačního výbuchu krysích makrofágů způsobeného zymosanem (Nelson et al., 1998) opravňuje kdomněnce, že pomocí Pycnogenolu a dalších  podobných látek by bylo možno léčit chronická zánětlivá a kardiovaskulárních onemocněních. Není bez zajímavosti připomenout, že některé polyfenolové molekuly přítomné včerveném víně, které se považují za příčiny takzvaného „francouzského paradoxu“ (Kanner et al., 1994), také patří do stejné skupiny flavonoidů obsažených vPycnogenolu.             

Ochranné působení bylo zjištěno i u další tkáně, která je přirozeně vystavována fotooxidačnímu stresu – oka. Bylo dokázáno, že Pycnogenol chrání vnější segmenty purifikované tyčinky a pigmentový epitel rohovky před lipidovou peroxidací způsobenou sloučeninami železa a podporuje ochranný účinek α-tokoferolu. 

- STUDIE IN VIVO 

Studie in vivo jsou při hodnocení skutečné biologické použitelnosti a účinnosti flavonoidů jako antioxidantů rozhodující. In vivo, kdy se používají jako modely krysy, bylo zjištěno, že přidání Pycnogenolu do potravy je spojené se specifickým a výrazným zvýšením hladiny α-tokoferolu vsrdcích krys. Vjiných orgánech nebyly zjištěny žádné změny kromě výrazného snížení hladiny kyseliny askorbové vplicích (van Jaarsveld et al., 1996). Ve stejné studii, kdy byla izolovaná srdce vystavena ischemii/reperfuzi, ani orálně podávaný Pycnogenol, ani přidání Pycnogenolu do perfusatu výrazně nesnížily poškození tkáně hodnocené jako uvolnění železa snízkou molekulární hmotností a mitochondriální oxidační fosforylace (van Jaarsveld et al., 1996). Nicméně bylo zjištěno, že katechin, který je základní složkou prokyanidinů obsažených vPycnogenolu, ovlivňuje všechny tyto parametry, neboť výrazně chrání srdce před ischémií/reperfuzí. Tyto údaje naznačují, že antioxidační potenciál Pycnogenolu je částečně dostupný in vivo, ale rovněž ukazuje, že vzorec absorpce a distribuce flavonoidových složek Pycnogenolu je složitý. Složky Pycnogenolu mohou způsobovat důležitou biologickou aktivitu ve vybraných cílových orgánech a tkáních. Lepší pochopení tohoto aspektu chování extraktu borové kůry a polyfenolů obecně si zasluhuje další výzkum spoužitím jiných zvířecích modelů nebo klinické studie na lidských subjektech.

Další zajímavou možností je, že Pycnogenolové flavonoidy, vdůsledku jejich pomocného redoxového potenciálu, mohou vyvíjet činnost vbuněčné antioxidační síti. Studie (dosud nepublikované) prováděné vautorově laboratoři na různých řetězcích buněk (makrofágy, endotel) ukázaly, že inkubace Pycnogenolem je spojena svyššími hladinami tokoferolu vnormálních podmínkách i po oxidačním stresu. Tato pozorování by mohla potvrdit vintaktních buňkách jiné ESR studie, že Pycnogenol může prodlužovat životnost askorbylového radikálu a regenerovat tokoferolový radikál voxidaci způsobené LDL. 
Vneposlední řadě, přestože se to netýká přímo antioxidačního působení, ale významu pro kardiovaskulární onemocnění, Blaszo a jeho spolupracovníci (1996) uvádějí mírnou, leč významnou hypotenzní aktivitu po intravenózní aplikaci Pycnogenolu díky inhibici enzymu měnícího angiotensin (ACE). Rohdewald (1998) zjistil po aplikaci 125 mg Pycnogenolu inhibici hromadění krevních destiček způsobeného kouřením podobné tomu, které způsobuje aspirin.             

Dále je možno zmínit, že navzdory relativně malému počtu studií, které se objevily ve sledované literatuře, Pycnogenol vzbuzuje pozornost velkého počtu badatelů a značný objem potenciálně zajímavých údajů je obsažen ve zdrojích, které ještě nejsou snadno dostupné. Mnoho těchto zajímavých zdrojů prozkoumal Rohdewald (1997). 

Vcelku možno říct, že údaje naznačují, že extrakt zborové kůry Pycnogenol může sehrát významnou roli v prevenci vaskulárních chorob spojených se oxidačním poškozením. 

PYCNOGENOL A IMUNITNÍ SYSTÉM

Několik studií se věnuje účinkům Pycnogenolu na imunitní systém. Retrovirová infekce a chronická spotřeba ethanolu způsobují abnormální fungování a strukturu různých buněk, které se účastní  humorální a buněčné imunity. Ve studii prováděné u myší zasažených retrovirem LP-BM5 nebo krmených ethanolem bylo zjištěno, že Pycnogenol výrazně podporuje produkci interleukinu-2 vmitogenem aktivovaných izolovaných splenocytech a zvyšuje cytoxicitu přirozených „zabijáckých“ buněk (Cheshier et al., 1996). V souhlasu svan Jaarsveldem et al., (1996) tatáž studie nezaznamenává po aplikaci Pycnogenolu žádný vliv na hladinu hepatického α-tokoferolu.

Blaszo a spolupracovníci (1994) uvádějí,  že intraperitonální injekce Pycnogenolu nebo jeho chromatografických frakcí výrazně omezují tvoření edému vkrysím uchu navozeného krotonovým olejem. Nejaktivnější frakce, co se týče antioxidační aktivity, byla ta, která obsahovala oligomerní prokyanidiny (Blazso et al., 1994), což ukazuje, že protizánětlivé a antioxidační působení je navzájem propojené.

Titíž autoři rovněž uvádějí, že aplikace Pycnogenolu vpotravě zabraňuje vytváření ušního edému způsobeného krotonovým olejem nebo sloučeninou 48/80 vkrysí pacce. Místní aplikace Pycnogenolu, nikoliv vpotravě, rovněž chrání kůži krys před podrážděním způsobeným ultrafialovým zářením (Blazso et al., 1997).

METABOLIZMUS KYSLIČNÍKU DUSNATÉHO VE FYZIOLOGICKÉM STAVU A V NEMOCI                                                              

Kysličník dusnatý se syntetizuje vbuňkách savců pomoci L-argininu a kyslíku do podoby substrátů skupinou enzymů nazývaných syntázy kysličníku dusnatého (NOS) (Nathan, 1992). Biosyntéza NO se reguluje vdráždivých tkáních zvýšením hladiny mezibuněčného vápníku, což aktivuje NOS vzhledem kzávislosti stavebního enzymu na kalmodulinu. Vjiných tkáních, například makrofágách, se syntéza NO indukovatelnou formou NOS (iNOS) reguluje hlavně na transkripční úrovni vzávislosti na různých mezibuněčných stimulech, jako jsou složky bakteriálních stěn  nebo různé cytokiny (Nathan et al., 1994). Jelikož NO plní celou řadu různých úloh, neboť působí jako nositel mezibuněčných informací, jako mezibuněčný signál nebo jako cytoxický druh, lze tedy NOS využít vširokém spektru různých funkcí. Tudíž existuje spojení mezi toxickými a homeostatickými funkcemi NO a jeho produkcí ve velkých nebo omezených objemech. 

FYZIOLOGICKÉ versus PATOLOGICKÉ FUNKCE KYSLIČNÍKU DUSNATÉHO   VCENTRÁLNÍM A PERIFERNÍM NERVOVÉM SYSTÉMU             

Předpokládá se, že vneuronových systémech se NO uplatňuje při centrální regulaci krevního toku, rychlosti dýchání, denního rytmu a spánkovém cyklu a při různých neuroendokrinních odezvách (Schmidt et al., 1994). NO hraje důležitou roli vnormálních funkcích mozku, jako je paměť, proces učení, modulace bdělosti (Yamada et al., 1995), a při regulaci uvolňování a absorpce noradrenalinu a dopaminu (Pogun et al., 1994). Vtomto kontextu se má za to, že se NO účastní dlouhodobého potenciování (LPT) synapsí cestováním nazpět přes synapse a podporou uvolňování neurotransmiterů  vpresynaptickém neuronu (Schmidt a Walter, 1994). Řada studií uvádí, že NO může hrát určitou roli vmechanizmu ukládání a uvolňování informací (tj. základu procesu učení a paměti) vneuronových buňkách. U krys lze úlohy prostorového učení a LTP  blokovat aplikací inhibitorů NO syntázy a antagonistů receptoru N-methy-D-aspartatu (NMDA). Vliv NO na ostatní typy učení byl rovněž sledován, avšak snejednoznačnými výsledky (Ingram et al., 1996).

Nicméně se předpokládá, že porucha metabolizmu NO je spojená srůznými patologickými stavy mozku, jako je Alzheimerova choroba, mozková ischemie, mrtvice a ostatní poruchy (Gutteridge, 1995). Nadto sloučeniny vytvářející NO mají podle všeho dvoufázový efekt na uvolňování dopaminu (tj. počáteční zvýšení vystřídané následným potlačením), potvrzující hypotézu zapojení NO do poruch spojených s dopaminem. Konečně, vzhledem ktomu, že NO má povahu volného radikálu, je rovněž nutno zvážit, zda oxidační stres může ovlivnit fyziologii neuronů změnou integrity membrány, a tím schopnosti odezvy různých receptorových systémů, což vede kporuchám paměti nebo kjiným selháním mozkové činnosti. 

FYZIOLOGICKÉ FUNKCE OXIDU DUSNATÉHO VOBĚHOVÉM SYSTÉMU

NO, který je syntetizován buňkami endotelu, kromě řady dalších fyziologických funkcí stimuluje rozpustnou guanylylovou cyklázu vbuňkách hladkých svalů tím, že se váže  na železo vaktivním místě enzymu obsahujícím hem, takže působí jako látka uvolňující cévy (Christopherson et al., 1997). NO snižuje hromadění krevních destiček a přilnavost (Radomski et al., 1990) a inhibuje proliferaci buněk hladkých svalů (Nakaki  et al., 1990). Uvádí se i další antiaterogenní působení NO vztahující sekinhibici doplňování leukocytů a přilnavosti endotelu (Tsao et al., 1994) a chemotaxe monocytů. Bylo prokázáno, že NO a donory NO omezují cytokinem indukovanou  aktivaci buněk endotelu, a proto negativně ovlivňují adhezní molekuly VCAM-1, ICAM-1 a P-volbu potlačením jejich genového vyjádření na úrovni vázání transkripčního faktoru NF-κB (De Caterina et al., 1995). Všechna tato sledování přispívají kvytvoření obrazu o NO jako molekule se silnými protizánětlivými a antiaterogenními vlastnostmi vcévní stěně, avšak i v totožném prostředí, tj. voběhovém systému, může být tento obrázek zcela jiný, jestliže se koncentrace NO zvýší nad udržitelnou hladinu a dojde k současnému vytvořením radikálu hydroxidu, jak je popsáno dále. 

FYZIOLOGICKÉ versus PATOLOGICKÉ FUNKCE OXIDU DUSNATÉHO VIMUNITNÍM SYSTÉMU

Vmakrofágách jsou vysoce produktivní metabolické dráhy způsobeny indukovatelnou formou NOS (iNOS), která vytváří NO vmikromolární koncentraci za účelem nespecifické imunitní odezvy. Bylo prokázáno, že NO je cytotoxický vůči různým cizorodým nebo infekčním materiálům, jako jsou baktérie, paraziti, hlísti a viry, a rovněž vůči nádorovým buňkám (Moncada et al., 1991). Nicméně NO potlačuje proliferaci T-lymfocytů, což vede ke zvýšené citlivosti na určité patogenní látky během chronických stádií imunitní odezvy (Krenger et al., 1996; Sternberg et al., 1996). Při zánětu spojeném srůznými patologickými stavy, jako je artritida nebo Crohnova choroba, se produkce NO výrazně zvyšuje a může se stát „autodestrukční“, jak je známo u chronických zánětlivých onemocněních. Nadprodukce NO byla zjištěna u autoimunitních onemocnění, při odmítnutí transplantovaných orgánů a při sepsi (Hooper et al., 1995; Schmidt a Walter, 1994). Nadto charakter volného radikálu a vysoká reaktivita sOsnáslednou tvorbou ONOO činí z NO silnou prooxidační molekulu schopnou vyvolávat oxidační stres potenciálně škodlivý všem druhům buněk (Epe et al., 1996; Luperchio et al., 1996). Bylo zjištěno, že NO a druhy reaktivního dusíku během reakce NO shyperoxidem nebo skyslíkem modifikují volná a na bílkoviny vázaná rezidua aminokyselin, inhibují enzymatické aktivity, indukují peroxidaci,  a snižují hladinu buněčných antioxidantů. Všechny tyto vlastnosti lze spojit srozvojem různých patologických stavů (Halliwell, 1996a; Liu et al., 1995; rubbo et al., 1996). 

Na závěr lze říct, že tvorbu NO, obsaženého vNOS a iNOS, lze považovat za biologický proces potenciálně vedoucí krozdílných výsledkům, psychologickým i patologickým, vzávislosti na schopnosti systému kontrolovat působení iNOS  a nespecifické efekty NO. Předpokládá se,  že zejména indukovatelný enzym iNOS hraje důležitou roli vpatogenních stavech spojených se šokem, zánětlivými onemocněními a autoimunitními poruchami; základní forma NOS uváděná jako „neuronový NOS“ (nNOS) se rovněž zřejmě podílí na ischemickém poškození mozku, epilepsii a nociocepci. Proto lze tyto specifické NOS inhibitory nebo modulátory využít při léčbě různých patologických stavů.                                                            

MODULACE METABOLIZMU OXIDU DUSNATÉHO V MAKROFÁGÁCH PYCNOGENOLEM

Bylo prokázáno, že komplexní směs flavonoidů získaná zkůry P. marittima výrazně ovlivňuje působení iNOS vmakrofágách (myší buněčný řetězec RAW 264.7) provokované lipopolysacharidem (LPS) a interferonem (IFN)-γ (Virgili et al., 1998). In vitro bylo zjištěno, že Pycnogenol má výrazný modulační efekt na aktivitu enzymu iNOS (viz obr. 3), neboť při nízkých koncentracích (10 μg/ml) působí slabě stimulačně a při vyšších, byť stále fyziologicky dosažitelných koncentracích (50 – 100 μg/ml), jako silný inhibitor činnosti iNOS. Tento dvoufázový účinek na aktivitu iNOS byl potvrzen vbuněčných kulturách po aplikaci Pycnogenolu a následné aktivaci pomocí LPS a IFN-γ, kde byla rovněž sledována obdobná dvoufázová modulace tvorby NO2a NO(viz Obr. 4).

Kromě účinku na enzymatickou aktivitu iNOS byl zkoumán rovněž účinek působení Pycnogenolu na potlačení genu iNOS na transkripční hladině. Bylo zjištěno, že antioxidanty modulují gen přímým působením na buněčný redoxový stav nebo transkripční faktory (jako NF-κB a AP-1) vážící se na DNA a transaktivaci (Mizuno et al., 1996; Suzuki et al., 1992, 1993). Nebyly zjištěny žádné účinky předběžné úpravy Pycnogenolem na aktivaci NF-κB ani IRF-1, transkripční faktory vLPS a IFN-γ indukovaly potlačení iNOS (Nathan a Xie, 1994). Nicméně vaktivovaných makrofágách bylo zjištěno výrazné, na dávce závislé zvýšení potlačení iNOS mRNA, spojené spreinkubací extraktem zborové kůry (viz obr. 5).

Obr. 3. Účinek Pycnogenolu na enzymatickou aktivitu iNOS. Enzym iNOS byl získán zmonocytické makrofágové buňky RAW 274.7 po čtyřiadvacetihodinové aktivaci LPS a IFN-γ, jak uvádí Kobuchi et al., (1997). Enzymatický pokus byl proveden za přítomnosti zvyšující se koncentrace Pycnogenolu. Histogram ukazuje inhibici nebo aktivaci enzymu iNOS vyjádřené jako percentuální rozdíl vůči stavu za nepřítomnosti Pycnogenolu. Pro srovnání je uveden účinek 50 μM NMMA (N-monometyl arginin). Hodnoty představují průměr minimálně tří různých pokusů (ISE). Hvězdička naznačuje, že rozdíl od kontrolního vzorku je podle ANOVA významný (p< 0,05). 

Obr. 4
  Vliv Pycnogenolu na hromadění NOa NOindukované LPS a IFN-γ vmonocyt-makrofágu RAW 264.7. Buňky jsou preinkubovány různými koncentracemi Pycnogenolu a pak upraveny LPS a INF-γ (10 ng/ml a 5 U/ml). Po čtyřiadvaceti hodinách byla hodnocena koncentrace NOa NOvprostředí, jak popisuje Virgili et al. (1998). NOoznačuje hodnoty NOa NOdohromady. Údaje (průměrný ± SE) se vztahují ke třem a více pokusům. Hvězdička označuje, že rozdíl mezi úpravou LPS a IFN-γ je podle  ANOVA významný (p< 0,05). 

Obr. 5 Účinek noční preinkubace různými koncentracemi Pycnogenolu na vliv iNOS a mRNA na buňky monocytu-makrofágu RAE 264.7 upravené LPS a INF-γ (10 ng/ml a 5 U/ml). Šest hodin po indukci bylo extrahováno veškeré množství RNA a iNOS mRNA byla zhodnocena RT-PCR, jak to popisuje Virgili et al. (1998). Za účelem kvantifikace byly PCR pruhy na fotografii gelu skenovány pomocí laserového densitometru spojeného spočítačových analyzačním systémem. Relativní iNOS signál byl normalizován vůči odpovídajícímu G3PDH signálu získanému ze stejného vzorku, a údaje byly vyjádřeny jako poměr iNOS/G3PHD. (Dole) Elektroforetické signály iNOS a glyceraldehyd-3-fosfát dehydrogenázy (GA3DPH). (Nahoře) Percentuální rozdíl mezi úpravou LPS a IFN-γ  poměru iNOS/G3PDH. Je uveden jeden znejméně tří pokusů poskytujících podobné výsledky. 

Mechanizmus, kterým extrakt borové kůry působí na tyto různé buněčné cíle, nebyl dosud zcela prozkoumán. Inhibiční aktivita iNOS je pravděpodobně nespecifická. Vysokou příbuznost flavonoidů a bílkovin lze spojovat snekompetitivní nebo inkompetitivní aktivitou. Jestliže však srovnáme Pycnogenol spurifikovanými flavonoidy nebo jinými rostlinnými extrakty, je jeho inhibiční aktivita nejvyšší (Virgili et al., 1998). Vliv na mRNA může být způsoben specifickým účinkem na stabilitu mRNA nebo případně zprostředkován účinkem na některé dosud neznámé modulační kroky vbuněčné regulaci genového výrazu. Vneposlední řadě mohou antioxidační vlastnosti prokyanidinů nepřímo ovlivnit buněčný redoxový stav, a tím buněčnou odezvu na stimulaci (Suzuki et al., 1997). 

Na základě těchto výsledků a předchozích údajů se Pycnogenol a rostlinné polyfennoly obecně zdají být slibnými nástroji nefarmakologické kontroly přebytku NO při chronických zánětlivých onemocněních a  preventivními prostředky  různých patologických stavů, u nichž byla zjištěna spojitost snesprávnou regulací produkce NO, jako je arterioskleróza, kardiovaskulární onemocnění, artritida a další. Zejména směs prokyanidů extrahovaných zborové kůry, složených především zkatechinu jako monomeru nebo kondezovaných polymerů, má výrazné pohlcovací schopnosti reaktivních druhů kyslíku a dusíku a zdá se, že účinně a specificky moduluje metabolizmus NO vaktivovaných makrofágách. Výsledky zde uváděné vytvářejí základ pro lepší chápání mechanizmu biologického působení nejen Pycnogenolu, ale i ostatních příbuzných flavonoidů. 

PYCNOGENOL® VCHRONICKÉ CÉVNÍ NEDOSTATEČNOSTI


Paolo Arcangeli 

Resumé


Bylo vybráno čtyřicet pacientů schronickou cévní nedostatečností (CHCN) a křečovými žilami na nohou a tomuto vzorku byl po dobu dvou měsíců vdvojitě slepé studii náhodně podáván Pycnogenol® (extrakt zkůry francouzské přímořské borovice) vmnožství 100 mg 3krát denně nebo placebo. Účinky tohoto postupu byly vyhodnoceny zachycením symptomalogie pomocí semi-kvantitativní stupnice a sledováním průtoku krve cévami pomocí ručního Dopplerova ultrazvuku.  Snášenlivost se hodnotila na základě zjištěných účinků a výsledků hematologických a chemických rozborů prováděných před a po ukončení pokusu. Po aplikaci Pycnogenolu® se výrazně snížila tvorba podkožních edémů, vymizely pocity „tíhy“ a bolesti vnohou, a to po 30 i po 60 dnech aplikace. Přibližně u 60 % pacientů léčených Pycnogenolem® došlo na konci léčby k vymizení edému (nejrychleji mizícího příznaku) a bolesti, zatímco téměř všichni pacienti udávali omezení pocitu „tíhy“ vnohou, který vymizel u téměř 33 % pacientů. Tyto změny byly statisticky významné. U skupiny, které bylo podáváno placebo, nebyly zjištěny žádné změny. Ani vjedné z experimentálních skupin nebyl zjištěn vliv na průtok krve cévami. ©Elsevier Science B. V. Veškerá práva vyhrazena. 

1. Úvod

Změny vcévní mikrocirkulaci jsou hlavními patogenními faktory chronické cévní nedostatečnosti (CHCN) [1]. Funkční a organické změny primárně ovlivňují kožní a podkožní kapiláry, ztoho plyne snížená kapilární odolnost a zvýšená propustnost, což vyúsťuje ve vznik edémů, zánětů a mikronekróz podkožních tkáních. Jestliže změny přetrvávají, může se vyvinout chronický zánět. Pak se zvyšuje tlak vcévách a změny vmikrocirkulaci mohou způsobovat morfologické změny endotelu, funkční abnormality a změny krvácivosti, zvýšený kapilární průnik a  aktivaci leukocytů [2]. 

Leukocyty se většinou považují za prospěšné buňky. Nicméně byla zjištěna jejich úloha při vzniku cévní vředovitosti a dalších patologických následků CVI [3]. Granulocyty a monocyty přilnou kendotelu a způsobují několik forem cytoxicity; mohou okludovat kapiláry a vyvolávat zánětlivou reakci pomocí tvorby volných radikálů (VR) a proteolytického štěpení. Je dobře známo, že aktivované leukocyty uvolňují cytokiny, VR, proteolytické enzymy a aktivační faktor krevních destiček [4]. Mezi těmito sloučeninami VR hrají důležitou roli vpatogenezi CHCN tím, že mění propustnost endotelu, podporují vznik podkožních edémů [5], snižují cévní tonus [6] a indukují adhezi a migraci leukocytů [7].

Pycnogenol® je extrakt kůry francouzské přímořské borovice [Pinus marritima Lamk. (Pinaceae)] obsahující bioflavonoidy, katechin, fenolové kyseliny a velké množství prokyanidů. Srovnávací studie schopnosti pohlcovat VR ukázaly, že Pycnogenol® je aktivnější než extrakt ze zeleného čaje, extrakt z Ginkgo Biloby a několik ovocných a zeleninových extraktů. [8]. Pycnogenol® může dále zvyšovat produkci NO zcévních buňkách endotelu, patrně stimulací činnosti syntázy NO endotelu (cNOS). Doplňkové ochranné působení tedy představuje omezení shlukování krevních destiček a tvorbu trombů [9, 10].                                            

Naše studie byla zaměřena na výzkum působení Pycnogenolu® na symptomatologii a cévní průtok vnohou pacientů trpících klinicky prokázanou chronickou cévní nedostatečností. 

2. Pokus 

2.1. Pacienti

V našem klinickém středisku bylo vprůběhu roku 1989 vybráno čtyřicet pacientů sklinicky prokázanou chronickou cévní nedostatečností v důsledku hluboké cévní trombózy nebo idiopatické cévně-lymfatické nedostatečnosti. 

2.2. Etické schválení

Pokus byl proveden vsouladu sHelsinskou deklarací a jejími pozdějšími úpravami. Klinické zkoušky byly schváleny ministerstvem zdravotnictví pod číslem 800/MM/C.35.75/22040 ze dne 7. března 1987. Pacienti byli požádáni, aby vydali svůj informovaný souhlas súčastí na pokusu. 

2.3. Protokol studie

Studie byla provedena podle paralelního placebového dvojitě slepého experimentálního modelu sdvoutýdenním zaváděcím obdobím. Vzaváděcím i zkušebním obdobích pacienti nesměli brát léky působící na kardiovaskulární systém, diuretika nebo analgetické/protizánětlivé přípravky. Dietní služba střediska předepsala podle energetických požadavků každému pacientovi standardní dietu sdoporučením přísně dodržovat tento rozpis. 

2.4. Přípravek a aplikace

Po dvoutýdenním zaváděcím období byli pacienti náhodně rozděleni do dvou skupin a byl jim po dobu dvou měsíců aplikován Pycnogenol®, 100 mg třikrát denně, nebo placebo. Placebo bylo vizuálně totožné stestovaným přípravkem. 

2.5. Experimentální postup

Subjektivní příznaky (pocit „tíhy“, otoky a bolest) byly hodnoceny podle symptomatologické stupnice (těžké = 3; střední = 2; lehké = 1; bez příznaků = 0) na počátku studie a po 30 a 60 dnech aplikace. Bylo vypočítáno a statisticky analyzováno procento pacientů, kteří uváděli vymizení příznaků,.           Pomocné hodnocení účinků zahrnovalo měření cévního průtoku pomocí ručního Dopplerova ultrazvuku. Veškerá měření byla provedena na počátku aplikace a po 30 a 60 dnech. 

Klinická snášenlivost byla hodnocena na základě sledování veškerých vedlejších účinků nebo negativních reakcí, které se objevily během studie. Snášenlivost byla rovněž hodnocena pomocí výsledků hematologických testů (počet červených a bílých krvinek, hemoglobin), chemického rozboru krve (glukóza) a jaterních testů (GOT, GPT, γGT, alkalická fosfatáza, bilirubin) a funkce ledvin (azotémie). Všechny laboratorní zkoušky byly provedeny před a po zkouškách. 

Lékaři provádějící studii byli požádáni, aby na jejím konci vyjádřili účinnost podávání Pycnogenolu® pomocí semi-kvantitativní stupnice (velmi dobrá = 4; dobrá = 3; střední = 2; špatná = 1). 

2.6. Statistická analýza

Popisná analýza údajů byla provedena za pomoci programu Statgraphics na osobním počítači IBM. Střední hodnoty, standardní odchylky a standardní chyby středních hodnot symptomatologických výsledků byly vypočítány svyloučením pacientů sbazálními hodnotami rovnajícími se 0 pro každý jednotlivý parametr (tj. den 0 byl považován za bazální hodnotu proti 30. dni vanalýze 0 – 30. dne, zatímco 30. den byl považován za bazální hodnotu pro období 30. – 60. dne. Statistická analýza byla provedena pomocí analýzy odchylek ANOVA a studentským t-testem byly zkoumány parametrické údaje, ne-parametrické údaje byly analyzovány pomocí testů Mann-Whitney, Kruskall-Wallis a Wilcoxon; frekvence byly analyzovány pomocí testu x2. 

3. Výsledky

Studie se zúčastnilo čtyřicet pacientů, kterým byl náhodně aplikován Pycnogenol® nebo placebo. Dvaceti pacientům (8 mužů + 12 žen) mezi 30 a 70 lety (střední hodnota ± S.D.: 61, ± 10, 62 let) bylo podáváno placebo a ostatním 20 pacientům (5 mužů + 15 žen) vrozmezí 34 až 74 let (střední hodnota: 57,95 ± 12, 78)  Pycnogenol®. 

Symptomalotogické skóre zachytilo statisticky významné snížení pocitů těžkých nohou, otoků a bolesti u pacientů léčených Pycnogenolem®. Pocit tíže se po 30 dnech léčby Pycnogenolem® zmenšil o 46 % a o dalších 25 % po dalších 30 dnech, scelkovým snížením o 54 %. Otoky reagovaly na léčbu ještě markantněji, neboť se snížily o 47 % vobdobí 0 – 30.dne, o 47 % vobdobí 30. – 60. dne a 64 % vobdobí 0 – 60. dne. Odpovídající údaje u bolesti představovaly 55, 46 a 64 %.

U pacientů, kterým bylo podáváno placebo, se po 30 dnech projevilo 3 až 7 %ní snížení pocitu tíhy a otoku a na konci studie kžádnému dalšímu vývoji nedošlo. Bylo registrováno poněkud vyšší snížení bolestivosti (18 %) po prvních 30 dnech, ale i vtéto oblasti zůstala situace až do skončení pokusu neměnná. Veškeré rozdíly sledované u skupiny, které bylo podáváno placebo, nebyly statisticky významné. (tabulka 1).

Výsledky symptomatogického skóre byly potvrzeny analýzou pacientů, kteří uváděli vymizení příznaků. Po 30 dnech bylo 11 % pacientů léčených Pycnogenolem® bez pocitu tíhy vnohou, 21 % bez otoků a 33 % bez bolestí (Obr. 1). Po 60 dnech se procento Pycnogenolem® léčených pacientů bez příznaků zvýšilo na 33, 63 a 58 % ve stejných kategoriích jako po 30 dnech. Stojí za zmínku, že žádný zpacientů, jimž bylo podáváno placebo, neuvedl vymizení jakýchkoliv příznaků, a to ani po 30, ani po 60 dnech. Rozdíl mezi Pycnogenolem® a placebem byl statisticky významný.

Měření cévního toku pomoci Dopplerova ultrazvuku neukázalo žádný rozdíl mezi nultým a šedesátým dnem podávání Pycnogenolu®. Vplacebové skupině rovněž nebyl zjištěn žádný rozdíl.

Bylo dále zjištěno, že snášenlivost byla u obou skupin velmi dobrá; nebyly registrovány žádné vedlejší účinky. Výsledky hematologických a chemických testů prováděných před a po aplikaci neukazují na statisticky významné rozdíly ve srovnání splacebem, čímž se potvrzuje nepřítomnost systematické toxicity nebo špatné snášenlivosti Pycnogenolu® (Tab. 2.).

Praktičtí lékaři se shodli, že u 19 pacientů léčených Pycnogenolem®  z 20 se účinnost pohybovala od střední po velmi dobrou. Naopak ve skupině splacebem byla účinnost nulová v 16 ze 20 pacientů kontrolní skupiny. Bylo zjištěno, že rozdíl mezi Pycnogenolem® a placebem je statisticky významný (Tab. 3). 

4. Diskuse

Výsledky naší studie prokázaly, že Pycnogenol® je účinný u pacientů schronickou cévní nedostatečností, sekundárně u hluboké cévní trombózy nebo idiopatické cévně-lymfatické nedostatečnosti. Kpříznakům, které byly aplikací Pycnogenolu® ve srovnání splacebem (-64 versus –7 %) nejúčinněji odstraněným, patří podkožní edémy (otoky). Výrazné snížení bylo zaregistrováno rovněž u pocitů tíhy vnohou a bolesti, zatímco u skupiny, které bylo podáváno placebo, bylo zaznamenáno pouze slabé snížení bolesti. Na druhé straně, ani vjedné ze sledovaných skupin nebyl Dopplerovým ultrazvukem zjištěn vliv na rychlost a dynamiku krevního toku.

Tyto údaje odpovídají mechanizmu působení Pycnogenolu®, o němž je známo, že poskytuje ochranu kapilárním endotelním a subendotelním strukturám. 

Tabulka 2

  Placebo Pycnogenol
Basel Day 60 Basel Day 60
Bum (mg/ml) 0.29 + 0.08 0.31 + 0.08 0.32 + 0.09 0.29 + 0.07
Glucose (mg/ml) 0.96 + 0.23 0.95 + 0.20 0.91 + 0.07 0.93 + 0.09
Bilirubin (mg/ml) 0.53 + 0.17 0.57 + 0.13 0.51 + 0.12 0.58 + 0.26
GOT (IU/ml) 19.6 + 8.61 20.40 + 7.59 22.50 + 25.2 19.60 + 3.99
GPT (IU/ml) 17.30 + 14.2 17.60 + 13.0 19.35 + 23.8 17.20 + 7.84
?GT (IU/ml) 31.50 + 7.76 30.20 + 6.29 28.85 + 9.93 29.40 + 5.69
AF (IU/ml) 161.6 + 30.8 155.8 + 30.3 158.1 + 26.4 163.5 + 27.6
RBC (x1000) 4653 + 239.8 4686 + 201.9 4734 + 223.8 4788 + 231.3
WBC (x1000) 5667 + 777.7 5705 + 617.7 5785 + 706.6 5765 + 641.8
Hb (mg/ml) 14.16 + 0.60 14.40 + 0.56 14.15 + 0.81 14.41 + 0.70


Znamená (+ S.E.M.) hodnoty krevního oběhu a hematologie na začátku a po 60 dnech léčby placebo nebo Pycnogenolema

aAp, alkalinová fosfatáza; BUN, krevní neproteinový nitrogen; ?GT, gama-glutamil transpeptidase; GOT, glutamate oxalacetate transaminase; GPT, glutamat pyruvate transaminase; RBC, červené krevní destičky; WBC, bílé krevní destičky; Hb, hemoglobin 

Tabulka 3
Posouzení výkonnosti popsané fyziky na konci léčby Pycnogenolem nebo placebo

Výsledek Placebo Pycnogenol
Velmi dobrý 0 3
Dobrý 0 11
Mírný 4 5
Bez účinku 16 1


a P ‹ 0.05 v testu Wilconson

Pycnogenol® má silnou schopnost pohlcovat volné radikály, kterou způsobují jeho jednotlivé složky. Pohlcování radikálu hyperoxidového aniontu Pycnogenolem®  bylo zjištěno vpokusech založených na měřeních ESR [11], na snížení 4-nitrotetrazol- chlorid modrý (NBT) [12] a voxidázi xanthin-xanthinu [13]. Nadto Pycnogenol® zabraňuje tvorbě kyslíkového singletu [14], lipidovou peroxidaci indukovanou UV-B [11], lipidovou peroxidaci ve fosfolipidových lipozomech [13] a inaktivaci α1-antitrypsinu kyselinou chlornou [13]. Packer a kolegové vjejich nejnovějším příspěvku popsali molekulární základ působení Pycnogenolu® zdůrazňující jeho schopnost pohlcovat volné radikály, což přispívá kbuněčné a mezibuněčné ochraně před oxidačním stresem [15].

Působení Pycnogenolu® na volné radikály by mohlo přispět k ochraně endotelu a snížení kapilární propustnosti. Nicméně příznivé účinky Pycnogenolu® na pacienty scévními onemocněními a zvýšenou kapilární propustností mohou být rovněž založeny na tomto základě.

Propustné krevní kapiláry způsobují tvorbu edémů  a mikrokrvácení. Bylo zjištěno, že Pycnogenol®  podporuje kapilární odolnost a snižuje kapilární propustnost, pravděpodobně vzhledem kvysoké příbuznosti sbílkovinami. Prokyanidy – hlavní složky Pycnogenolu® - patří do třídy nehydrolyzovatelných taninů svysokou příbuzností sbílkovinami. Snížení kapilární propustnosti způsobené Pycnogenolem® může být způsobeno „křížovým spojením“ mezi polyfenoly a kolagenem kapilárních stěn umožněným vodíkovými vazbami [16]. Bylo dokázáno in vitro, že kolagen je chráněn před odbouráváním kolagenázou, jestliže kolagenová vlákna jsou upravena katechiny, které tvoří jednu ze součástí Pycnogenolu® [17]. Elastin je rovněž rezistentnější na elastázu, je-li in vitro upraven oligomerními prokyanidy [18].

Stabilizační působení Pycnogenolu® na cévní a kapilární struktury je mimořádné a není zprostředkováno ostatními aktivitami nebo mechanizmy. Ve skutečnosti bylo dokázáno, že úprava oligomerními prokyanidy značně snižuje kapilární odolnost u spontánně hypertenzních krys, které mají geneticky nízký odpor cév a vysokou kapilární propustnost [19]. Toto působení nastává bez jakýchkoliv příznaků zánětu, což předpokládá, že působení Pycnogenolu® na kapilární systém není zprostředkováno schopnostmi pohlcovat volné radikály.           

U lidí způsobuje patologicky nízký kapilární odpor edémy spodní části nohou. Otok kotníků vzniká u cévní nedostatečnosti po dlouhém sezení. Snížení výskytu edémů zjištěné vnaší studii je vsouladu svýsledky jednoduše slepé studie provedené u 29 starších žen, u nichž byly otoky spodní části nohou způsobeny změnou polohy zlehu do sedu. Výskyt edémů se výrazně snížil po orální aplikaci 360 mg Pycnogenolu® [20]. Otoky spodní části nohou se snížily o 50 % ve srovnání spřípady podávání placeba. Votevřené studii zahrnující 100 pacientů skřečemi, bolestmi nebo pocity tíhy se příznaky zlepšily v 77,4 % pacientů a obvod dolní části nohou se o jednu třetinu zmenšil u jedné třetiny pacientů po aplikaci Pycnogenolu®, a to vmnožství 45 – 90 mg Pycnogenolu® po dobu 3 – 12 týdnů [21]. Proto ochrana kapilárních stěn Pycnogenolem® bylo prokázána vin vitro zkouškách na zvířatech a lidech.Závěrem možno říct, že Pycnogenol® může příznivě působit u pacientů schronickou cévní nedostatečností a ostatními cévními poruchami ve spodní části nohou. Stabilizuje kolagenová vlákna subendotelu a pohlcuje volné radikály; ztohoto dvojího mechanizmu vkonečném důsledku vyplývá snížení kapilárního průniku a tvorby podkožních edémů. Stojí za zmínku, že podle současných klinických výzkumů Pycnogenol® nemá žádné negativní účinky. Není na překážku žádnému klinickému nebo biochemickému parametru. Proto – vzhledem kbezpečnosti použití – ho lze doporučit vprevenci i léčbě cévních onemocnění. 

- OXIDACE, OXIDAČNÍ STRESS A SÍLA PYCNOGENOLU® 

Chceme-li nalézt klíč ktajemství antioxidačního působení Pycnogenolu®, musíme nejprve pochopit neznámé, ale velmi důležité údaje. Antioxidanty nejen pomáhají chránit proti srdečním onemocněním, která představují nejčastější příčinu úmrtí u dospělých, ale tyto nám rovněž pomáhají bojovat proti poškození, které způsobuje našemu tělu prostředí, v němž žijeme. Například každodenní funkce, které naše tělo vykonává, aby nám dodalo energii k životu, a faktory životního prostředí, jako je sluneční záření a znečištění, vytvářejí škodlivé částice, kterým se říká „volné radikály“. Tyto částice mohou škodit našemu tělu a negativně ovlivňovat naše zdraví. Včem tedy spočívá příznivé působení Pycnogenolu®? Účinný antioxidant Pycnogenol® zabraňuje oxidaci vtěle tím, že pohlcuje nebo „neutralizuje“ radikály. Kpochopení tohoto procesu zde nejprve vysvětlíme některé nové termíny.

Oxidace: chemická reakce, při které kyslík reaguje sjinými látkami a způsobuje chemickou přeměnu. Řada oxidačních reakcí má za následek určitý typ poškození nebo zničení - například reznutí kovu nebo hnědnutí jablka. 

Oxidační stres: jakákoliv reakce nebo činnost, jako je třeba cvičení nebo kouření, které zvyšují rozsah oxidace, ke které dochází vnašich tělech. 

Co je důležité vědět o oxidaci a oxidačním stresu?

Při zkoumání důležitosti antioxidantů pro lidské zdraví se badatele dozvídají více o okolnostech, které urychlují oxidaci  a vznik oxidačního stresu. Proto přizachování našeho zdraví hrají důležitou roli dietetické doplňky, které pomáhají zmenšovat nebo zmírňovat důsledky oxidačního stresu pro organizmus. Proto je tak velký zájem o výzkum doktora Davida Swansona ze státní kalifornské univerzity vChico a dalších, kteří studují vliv Pycnogenolu® na snížení oxidačního stresu. Dr. Swanson například zjistil, že Pycnogenol® snížením oxidačního stresu zlepšuje vytrvalost atletů. To je pro sportovce nesmírně důležitá informace. Ačkoliv fyzický pohyb má bezesporu pro zdraví velký význam, zvyšuje na druhé straně oxidační stres. Proto se dozvídáme, že chceme-li zůstat fit, musíme do svého cvičebního režimu zařadit Pycnogenol®!

Britské ministerstvo schválilo Pycnogenol® jako volně použitelnou složku potravin 

Ministerstvo zemědělství, rybářství a výživy vnedávné době schválilo Pycnogenol® jako potravinovou složku, což je velmi příznivá zpráva. Pycnogenol® je jedním znejvíce zkoumaných potravinových doplňků na trhu a toto rozhodnutí umožní začlenit jej bez omezení do funkční stravy ve Velké Británii. Společná skupina pro bezpečnost a standardizaci britského ministerstva zemědělství, rybářství a výživy potvrdila na konci roku 1999 přínos Pycnogenolu® pro lidské zdraví. Hlavním faktorem, který ovlivnil toto rozhodnutí, byla výjimečná bezpečnost tohoto přípravku. 

PYCNOGENOL®VLÉČBĚ CHRONICKÉ CÉVNÍ NEDOSTATEČNOSTI

C. Petrassi, A. Mastromarino a C. Spartera Cattedra e Scuola di Spacializzazione in Chirurgia Vascolare, Dipartimento di Scienze chirurgiche, Universita degli Studi di L‘Aquila, Aquila, Itálie 

Resumé

Cílem naší studie bylo zjištění účinnosti Pycnogenolu® - extraktu zfrancouzské přímořské borovice – vléčbě chronické cévní nedostatečnosti (CHCN). Studie se skládala z dvojitě slepé fáze, ve které bylo 20 pacientům náhodně podáváno placebo nebo Pycnogenol® (100 mg 2-3krát denně po dobu dvou měsíců), a otevřené fáze, ve které bylo jiných 20 pacientů léčeno stejnými dávkami Pycnogenolu®. Celkem se tedy studie zúčastnilo 40 pacientů, znichž třiceti byl podáván Pycnogenol® a deseti placebo. Pycnogenol® výrazně zlepšuje pocit tíhy vnohou a podkožní edémy; cévní tlak se rovněž po aplikaci Pycnogenolu® podstatně snížil, což bylo dalším klinickým příznakem jeho terapeutické účinnosti u pacientů s CHCN. Pycnogenol® působil pravděpodobně stabilizací kolagenové subendotelní bazální membrány nebo pohlcováním volných radikálů, popřípadě kombinací obou těchto účinků. Zklinického hlediska bylo možno sledovat snížení výskytu kapilárního prosakování, perivaskulárních zánětů a podkožních edémů. Bezpečnost použití Pycnogenolu® je doložena absencí vedlejších účinků a změn vkrevní biochemii a hematologických parametrů. Pycnogenol® lze proto doporučit kprevenci i léčbě CHCN a příbuzných veno-kapilárních poruch. 

Úvod

Termín „chronická cévní nedostatečnost“ (CHCN) zahrnuje několik klinických projevů způsobených zvýšených cévním tlakem chronickou cévní stází vnohou. Vzápadních zemích představuje rozšířený problém, který způsobuje onemocnění, zhoršenou kvalitu života a sociální výdaje způsobené absencí vzaměstnání. Křečové žíly, bolestivost lýtek nebo pocit tíhy, bolest, edémy kotníků a nohou, pigmentace pokožky a vznik vředů jsou nejběžnějšími příznaky, na které si pacienti sCHCN stěžují (Ibrahim et al., 1996).

Kléčbě CHCN se dalších veno-kapilárních poruch se často používají rostlinné extrakty, a to ve farmaceutických i ne-farmaceutických přípravcích. Mechanizmus působení těchto extraktů nebyl ještě zcela prozkoumán, ale jejich klinická účinnost by dokázána dvojitě slepými klinickými studiemi spoužitím placeba. Zmírnění klinických příznaků a cévní stáze bylo zjištěno u pacientů sCHCN léčených troxerutinem nebo extraktem zjírovce maďalu (Rehn et al., 1996); zlepšení cévního prokrvení u pacientů sCHCN bylo dosaženo léčbou kombinací diosminu a hesperidinu (Geroulakos a Nicolaides, 1994); vývoj CHCN směřující kzávažnějších formám vedoucím až kinvaliditě byl zastaven podáváním mitronizovaných flavonoidů po dobu dvou měsíců (Boccalon et al., 1997).
V poslední době byl mechanizmus působení flavonoidů vCHCN zkoumán Shoabem et al., (1999), který zjistil pokles plazmatických endotelních aktivačích buněčných znaků a adhezních molekul (VCAM-1 a ICAM-1) po 60tidenní aplikaci kombinace diosminu shesperidinem. Relevance těchto údajů je dána rolí, kterou sehrály adhezní molekuly vzánětlivé reakci zjištěné u pacientů sCHCN; po vytlačení adhezních molekul buňkami endotelu leukocyty přilnuly ke stěnám cév a migrovaly do subendotelních a podkožních tkání, kde enzymy a cytokiny uvolněné aktivovanými leukocyty způsobovaly edémy, záněty, kožní ischémii a nakonec vznik kožních vředů.

Pycnogenol® je standardizovaný vodný extrakt zkůry francouzské přímořské borovice (Pinus maritima) vytvořený ověřenou extrakční metodu. Ačkoliv jeho přesné chemické složení není dosud zcela známo, ví se, že hlavními složkami Pycnogenolu® jsou fenolové sloučeniny, které se zhruba dělí na monomery (katechin, epikatechin a taxifolin) a kondenzované flavonoidy (klasifikované jako prokyanidiny/proanthokyanidiny). Pycnogenol® rovněž obsahuje fenolové kyseliny. Ty jsou přítomny jednak jako volné kyseliny – p-hydroxybenzoová, protokatechová, galová, vanilová, p-kumarinová, kávová a ferulová, a rovněž jako glukosidy – p-hydroxybenzoová a 4-β-D-glukosid a vanilová kyselina 4-β-D-glukosid   - stejně jako ester glukózy – 1-(p-kumaroyl) β-D-gylukóza a 1-(feruloyl) β-D-glukóza. V Pycnogenolu® byly rovněž ve velmi malých množstvích nalezeny vanilin a volná glukóza (Rohdewald, 1998). Čistota a kvalita surové kůry je garantována francouzskou Společností pro normalizaci (Association Francaise des Normes, (AFNOR), nezávislým kontrolním a regulačním orgánem (Packer et al., 1999).

Gabor et al. (1993) uvádí angioprotektivní účinky Pycnogenolu® u spontánně hypertenzních krys (SHK) sgeneticky indukovanou abnormální kapilární propustností. Orálně aplikovaný Pycnogenol®  vzávislosti na dávkování podporuje kapilární odolnost a snižuje kapilární pronikání u těchto zvířat.  Působení trvalo 8 hodin po aplikaci a bylo srovnatelné svyššími dávkami O-(β-hydroxyetyl)rutosidů a hesperidin-methyl-chalkonu.

Důležitou roli vaktivaci endotelních cév a poškození kožních a podkožních tkání hrají volné radikály (VR), které lze pohlcovat pomocí antioxidačních sloučenin, jako jsou bioflavonoidy (Rice-Evans a Miller, 1998; Van Acker et al., 1998). Srovnávací studie schopnosti pohlcovat volné radikály ukázaly, že Pycnogenol® je aktivnější než extrakt ze zeleného čaje, Ginkgo biloby  a několik dalších ovocných a zeleninových extraktů (Noda et al., 1997). Nadto Pycnogenol® zlepšuje produkci NO zvaskulárních endotelních buněk, patrně stimulací syntézy NO endotelu (eNOS). Další ochranné účinky na vaskulární endotel vyplývají ze sníženého hromadění krevních destiček, čímž se snižuje riziko vzniku trombů (Pütter et al., 1999; Watson, 1999).

Pycnogenol® má zajímavý farmakologický profil, který nás přesvědčil, abychom zkoumali jeho účinky na pacientech s mírnou až střední CHCN. 

Pacienti a metody 

Naše studie byla původně plánována jako randomizovaná, placebová, dvojitě slepá studie prováděná vparalelních skupinách. Pacienti byli zařazováni do studie, jestliže vykazovali pozitivní příznaky CHCN (pocit tíhy a podkožní otoky) a scévním tlakem vyšším než 40 mmHg). Bylo vybráno 20 pacientů, kteří byli požádáni o souhlas sprovedením pokusu. Po dvoutýdenním zaváděcím období jim po dobu dvou měsíců bylo podáváno placebo nebo Pycnogenol® 100 mg 3krát denně podle počítačově vypracované randomizované tabulky. Léky byly podávány vbílých neprůhledných kapslích, aby nebylo možno rozeznat slabě růžový Pycnogenol®  od placeba (laktózy). 

Během zaváděcího i léčebného období nebylo pacientům dovoleno užívat léky ovlivňující kardiovaskulární systém, diuretika a analgetické a protizánětlivé sloučeniny. Kromě toho jim byla předepsána standardní dieta podle energetických požadavků každého znich a bylo jim doporučeno se touto dietou řídit.             
Na počátku studie (den 0) a po 30 a 60 dnech aplikace pacienti prodělali klinické a přístrojové hodnocení účinnosti léčby. Na každé noze bylo po 30timinutové aklimatizaci při pokojové teplotě (21 – 23 °C) vstoje provedeno měření cévního tlaku (mmHg). Byly klinicky hodnoceny subjektivní příznaky (pocit tíhy, otoky a noční edémy, lokalizovaná nebo rozptýlená bolest nohou, noční křeče, paraesthesiae) pomocí stupnice (3 = výrazné, 2 = střední, 1 = lehké, 0 =  bez příznaků). Bylo rovněž vypočítáno a statisticky vyhodnoceno procento pacientů, u kterých jednotlivé příznaky vymizely.             

Klinická snášenlivost se hodnotila zaznamenáním veškerých možných vedlejších účinků, které se během studie objevily. Rovněž byly hodnoceny hematologické ukazatele (červené a bílé krvinky, hemoglobin), chemické ukazatele (glukóza) a ukazatele hepatických (GOTm GPT, alkalická fosfatáza, bilirubin) a renálních (moč) funkcí. Laboratorní testy byly provedeny před a po studii. Na konci studie byli praktičtí lékaři provádějící studii požádáni, aby zhodnotili účinnost a bezpečnost léčby pomocí semi-kvantitativních čtyřbodové škály (velmi dobrá = 4; dobrá = 3; střední = 2; špatná = 1). Druhé části studie se zúčastnilo dalších 20 pacientů sCHCN, kterým byl podáván Pycnogenol® vdávce 100 mg 3krát denně po dobu 60 dnů votevřeném modelu. Tito pacienti se podrobili stejných klinickým a přístrojovým hodnocením účinnosti a bezpečnosti, jaké jsme popsali u dvojitě slepé studie.             

Výsledky účinnosti a bezpečnosti se hodnotily zvlášť (dvojitě slepé a otevřené) a tam, kde to bylo vhodné, byly spojeny. Popisná analýza údajů byla provedena pomocí programového vybavení Statgraphics na osobních počítačích IBM. Statistická analýza obsahovala analýzu odchylek (ANOVA) a Student‘s test parametrických údajů. Ne-parametrické údaje byly analyovány pomocí testů Mann-Whitney a Wilcoxon; analýzy četnosti pomocí testů x2.

Tabulka 1. 
Průměrný výskyt znaků a příznaků u pacientů sCHCN léčených 60 dní placebem nebo Pycnogenolem® (n = počet pacientů; vzávorkách jsou uvedeny hodnoty ∆ % vs. bazální hodnoty). Výsledky jsou uvedeny odděleně pro dvojmo slepou a otevřenou část studie. Statisticky významný rozdíl: *p<0,05 a **p<0,01 vs. bazální hodnoty; *p<0,05 vs. placebo hodnoty. 

  Čas Dvojslepá (n = 20) Otevřená (n = 20)
Pycnogenol® Placebo Pycnogenol®
Pocit tíhy 0 Den 2.22 + 0.222 1.83 + 0.167 1.70 + 0.147
30 den 1.33 + 0.236 (-40%) 1.50 + 0.342 (-18%) 1.11 + 0.196 (-34.7%)
60 den 0.88 + 0.227 (-60.4%) 1.60 + 0.245 (-12.6%) 0.67 + 0.181 (-60.6%)
Otoky 0 Den 1.25 + 0.164 1.00 + 0.000 1.45 + 0.246
30 den 0.38 + 0.183 (-69.6%) 1.00 + 0.000 ( - ) 0.89 + 0.212 (-38.6%)
60 den 0.33 + 0.333 (-73.6%) 0.71 + 0.184 (-29%) 0.50 + 0.186 (-65.5%)

                                                                                                                             
Tabulka 2.
Cévní tlak (mmHg) pacientů sCHCN vden 0 a po 60 dnech léčby placebem (a = 10) nebo Pycnogenolem® (a = 30) (Testováno metodou Wilcoxon, střední hodnota ± SD). Statisticky významný rozdíl: *p<0,05 vs. placebo hodnoty. 
                                                           

Studijní skupina Noha Den 0 Den 60 Význam „p“ uvnitř skupin
Placebo Pravá 49.37 + 3.78 46.25 + 4.17 0.25
Levá 49.37 + 2.31 49.37 + 3.54 1.0
Pycnogenol® Pravá 56.79 + 5.66 51.25 + 4.41 < 0.001
Levá 64.29 + 4.81 58.93 + 3.93 < 0.001


Výsledky
Vdvojitě slepé studii dostalo 10 pacientů (2 muži a 8 žen, průměrný věk 47,7 ± 3,65 let) Pycnogenol® a 10 pacientů (1 muž a 9 žen, průměrný věk: 36, 7 ± 3,66 let) placebo. Vdemografických charakteristikách pacientů nebyly pozorovány žádné rozdíly; rozdíl věkových kategorií mezi skupinami vdvojitě slepé fázi není relevantní, protože CHCN se mezi 30. a 40.  rokem nijak výrazně rychle nezhoršuje. Votevřené části bylo do studie zařazeno dalších 20 pacientů (3 muži a 17 žen, průměrný věk 44,9 ± 2, 92 let), kterým byl podáván Pycnogenol®. Během studie neodstoupil žádný pacient.

Po 30 dnech léčby bylo vdvojitě slepé studii u pacientů, jimž byl aplikován Pycnogenol®, zjištěno statisticky významné snížení 40 % (p< 0,05) pocitu „tíhy“. Po 60 dnech se tentýž příznak snížil o 60 % (p< 0,01). Otoky (edémy) se rovněž po 60 dnech léčby Pycnogenolem® výrazným způsobem snížily o 74 % (p< 0,05). (Tabulka 1) U pacientů, jimž bylo podáváno placebo, nebylo zjištěn výraznější snížení uvedených příznaků. Příznak „bolesti“ nebylo možno hodnotit a analyzovat, protože jen málo pacientů vykazovalo pozitivní odezvu.             

Po 60 dnech 33 % pacientů léčených Pycnogenolem® hlásilo vymizení příznaku „tíhy“. U otoků bylo toto procento ještě vyšší a představovalo 88 % pacientů léčených Pycnogenolem®. Procento bezpříznakových pacientů ve skupině, které bylo podáváno placebo, bylo menší.             

Působení Pycnogenolu® bylo dále potvrzeno výsledky získanými votevřené části studie. Pacienti léčení Pycnogenolem® vykazovali výrazné snížení „tíhy“ a otoků po 30 dnech (p< 0,05) a po 60 dnech (p< 0,01). (Tabulka 1). Po 60 dnech vymizely příznaky „tíhy“ ve 44 % případů a otoků v 53 %.

Ortostatický cévní tlak byl zkoumán sloučením údajů zdvojitě slepé a otevřené fáze studie a vykázal po 60 dnech léčby Pycnogenolem®statisticky významné snížení u obou nohou. Ve skupině, které bylo podáváno placebo, podobné výsledky zaznamenány nebyly (Tabulka 2). Na počátku studie byl pozorován značný rozdíl mezi pacienty, kterým bylo podáváno placebo a Pycnogenol®, co se týče cévního tlaku vlevé noze; jelikož ve druhé noze nebyl tento rozdíl zjištěn, domníváme se, že tento nález je náhodný a způsobený málo rozsáhlou placebovou skupinou.             

U obou skupin byla zjištěna velmi dobrá snášenlivost, během studie nebyly zaznamenány žádné vedlejší účinky. Hematologické a chemické vyšetření před a po studii nezaznamenala žádné statisticky významné odchylky ve srovnání sbazálními hodnotami, čímž se potvrzuje absence systémové toxicity Pycnogenolu® (Tabulka 3).                                                

Tabulka 3. 
Střední hodnoty výsledků chemických a hematologických testů na počátku a po 60 dnech aplikace placeba (n = 10) a Pycnogenolu® (n = 30). Výsledky dvojitě slepé a otevřené fáze byly sloučeny. (Legenda: AF: alkalická fosfatáza, RBC: červené krvinky, BUN: obsah bílkoviny vmoči; Hb: hemoglobin; WBC: bílé krvinky). Na základě hodnocení léčby Pycnogenolem® ze strany praktických lékařů je možné konstatovat, že bylo výrazně účinnější než podávání placeba. Při sloučení údajů zdvojitě slepé a otevřené studie působení Pycnogenolu® byla účinnost hodnocena jako „dobrá“ až „velmi dobrá“ u 24 z 27 pacientů léčených Pycnogenolem® (3 pacienti nebyli hodnoceni). Naopak účinnost placebové skupiny byla popsána jako mírná u 7 a dobrá u 1 z 8 pacientů. Rozdíl mezi Pycnogenolem® a placebem byl tudíž statisticky významný (Tabulka 4). 

Tabulka 4.
Hodnocení účinnosti praktickými lékaři na konci aplikace Pycnogenolu® nebo placeba. p < 0,001 podle metody Wilcoxon mezi skupinami (hodnocení účinnosti nebylo provedeno u dvou pacientů, kterým bylo podáváno placebo, a tří pacientů, jimž byl podáván Pycnogenol®)

Účinnost Placebo Pycnogenol®
Velmi dobrá 0 3
Dobrá 1 21
Střední 7 3
Bez účinku 0 0


Diskuze Příznivé účinky Pycnogenolu®, které jsme zjistili u pacientů schronickou cévní nedostatečností, lze připsat zlepšení mikrocirkulace a zvýšení kapilární rezistence. Gabor et al. (1993) uvádí zvýšení kapilární rezistence u spontánně hypertenzních krys po léčbě prokynidiny zborové kůry, což podporuje použití Pycnogenolu® vcévních chorobách. Příznivý účinek prokyanidinů na kapilární rezistenci byl silnější a trval déle než účinek, který byl zjištěn po aplikaci purifikovaných O-(β-hydroxyetyl)-rutosidů a hesperidin-metyl-chalkonu, což jsou další přírodní sloučeniny používané při léčbě chronické cévní nedostatečnosti. Tyto výsledky a další relevantní farmakologické údaje, které dokazují působení Pycnogenolu® vcévních onemocněních, byly vposlední době zkoumány Gulatim (1999) a Packerem et al. (1999). Bylo zjištěno, že Pycnogenol® výrazně potlačuje indukovatelné vytlačení adhezních molekul ICAM-1 vlidských endotelních buňkách. To by mohlo být jedním zrozhodujících mechanizmů, kterými Pycnogenol® příznivě působí vpřípadě cévních onemocnění.             

Produkce volných radikálů je klíčovým jevem vcévních onemocněních. Blazso et al. (1994) názorně předvedl silnou schopnost Pycnogenolu® pohlcovat volné radikály zaměřenou na aniony peroxidu (IC50 = 8,18 μg/ml). Ve stejné studii bylo prokázáno, že Pycnogenol® má výrazný protizánětlivý účinek u edémů uší myší navozených krotonovým olejem. Bylo zjištěno, že in vitro schopnost Pycnogenolu® pohlcovat volné radikály a in vivo protizánětlivé působení téhož přípravku spolu těsně souvisejí (t = 0,992), což naznačuje, že protizánětlivé působení Pycnogenolu® u pacientů schronickou cévní nedostatečností může být rovněž spojeno se schopností pohlcovat volné radikály. Vtéto souvislosti stojí za zmínku, že schopnost Pycnogenolu® pohlcovat volné radikály je výrazně vyšší než tatáž schopnost zjištěná u extraktu ze zeleného čaje, Ginkgo biloby a dalších několika ovocných a zeleninových extraktů (Noda et al., 1997).  

Dále Pycnogenol® zabraňuje elastáze a kolagenáze uvolňované aktivovanými makrofágy. Štěpení elastických vláken je typickým rysem CHCN, což dále snižuje tonus cévy a kapilární odolnost. Tento škodlivý cyklus dramaticky zrychluje postup CHCN a vznik kožních (vředy) a cévních (trombóza)  následků. Proto je rozhodující tento kruh rozetnout co nejdříve, aby se zpomalil postup choroby pomocí bezpečných a účinných přípravků, jakým je Pycnogenol®.             
Proteolytické působení aktivovaných mikrofágů vCHCN je způsobené nerovnováhou mezi enzymy a přirozenými inhibitory, jako je α antitrypsin a  α 2  makroglobulin, vedoucí kelastolýze. Studie dokládají inhibiční účinek prokyanidinů na elastázu in vitro (Jonadet et al., 1983; Maffei Ficino et al., 1994; Tixier et al., 1984), tak  in vivo (Tixier et al., 1984). In vitro, prokyanidiny a (+)-katechin se zvláště váží na elastin, čímž se výrazně snižuje jeho pokles prasečí pankreatickou elastázou nebo lidskou leukocytovou elastázou (Tixier et al., 1984). Autor předpokládá, že mechanizmus inhibice štěpení elastinu je vazbou prokynidinů na prolinová rezidua, což naopak zvyšuje neproduktivní (tj. ne-enzymaticky aktivní) vazbu elastázy na substrát. Inhibice elastázy může snižovat poškození podkožních tkání u pacientů sCHCN.             

Bylo dokázáno, že nezávisle na mechanizmu(ech) působení má Pycnogenol® příznivý účinek na CHCN. Výsledky naší studie odpovídají výsledkům jednoduše slepé studie provedené u 29 starších žen (Schmidtke a Schoop, 1984), u nichž byl edém spodní části nohou způsoben přechodem zlehu do sedu: otok spodní části nohou byl po aplikaci 360 mg Pycnogenolu® snížen o 50 % ve srovnání se skupinou, jíž bylo podáváno placebo. Vjiné otevřené studii na 100 pacientech skřečemi, bolestmi a pocity tíhy se příznaky zlepšily v 77,4 % případů a obvod končetin se snížil v 33 % případů pacientů po orální aplikaci 45 – 90 mg Pycnogenolu® za den pod dobu 3 – 12 týdnů (Feine-Haake, 1975).             

Arcangeli (2000) vnedávné době dokázal, že léčba Pycnogenolem® pacientů sCHCN a křečovými žilami na nohou vdávce 100 mg 3krát denně po dobu 2 měsíců měla za následek výrazné snížení podkožních edémů a pocitu tíhy a bolesti vnohou: u 60 % pacientů léčených Pycnogenolem® došlo na konci léčby knaprostému vymizení edémů (nejrychleji mizející příznak) a bolesti. Téměř všichni pacienti uvádějí snížení pocitu tíhy vnohou, který zmizel u 33 % zpacientů léčených Pycnogenolem®.             

Závěrem možno říct, že naše studie rozšířila klinické důkazy o léčebné účinnosti Pycnogenolu® při léčbě CHCN. Kapilární průnik, perivaskulární záněty a podkožní edémy jsou potlačeny, zčehož plyne příznivý klinický efekt.Rádi bychom nakonec zdůraznili bezpečnost Pycnogenolu®, jelikož žádné vedlejší účinky nebo změny hematologických či chemických parametrů nebyly vnašem klinickém výzkumu zjištěny.

SYNDROM SNÍŽENÉ POZORNOSTI

Osoba se syndromem snížené pozornosti má pocit, jako kdyby jí vmozku hořel nekontrolovaný oheň. Jedním zklíčů kúspěšnému léčení je nalezení způsobu, jak tento oheň ovládnout. Ve své klinické praxi používám jedinečný patentovaný extrakt zkůry francouzské přímořské borovice, který je znám pod názvem Pycnogenol®.             

Pycnogenol® se používá vEvropě již více jak 30 let. Ve Spojených státech je kdostání přes deset let. Tento extrakt prokázal vlaboratořích i vklinických studiích, že má velmi silné antioxidační vlastnosti. Antioxidanty pomáhají chránit tělo před poškozením volnými radikály. Antioxidanty stimulují imunitní systém a pomáhají předcházet a léčit řadu závažných onemocnění včetně rakoviny a  srdečních chorob. Pycnogenol® je nejznámější jako imunitní stimulátor a účinný léčebný prostředek kléčbě srdečních onemocnění. Teprve nedávno lékařská veřejnost přijala Pycnogenol® rovněž jako prostředek kléčbě syndromu snížené pozornosti.             

Na Pycnogenolu®  mě nejvíce fascinuje to, že dokáže překonávat hranici mezi krví a mozkem. To znamená, že tkáně mozku přímo vnímají příznivé antioxidačí působení přípravku. Pycnogenol® je jedním zmála antioxidantů, které přecházejí zkrve přímo do mozku, čímž chrání a vyživují mozkové buňky.             
Antioxidační působení Pycnogenolu® podle doktora Richarda Passwatera, který studoval vědeckou literaturu a napsal mnoho článků na toto téma, rovněž „prodlužuje životnost neurotransmiterů (v mozku)“. „Pycnogenol® zlepšuje cirkulaci, včetně mikrocirkulace, vmozku.“ To je velmi důležité, protože mozek k tomu, aby správně fungoval, potřebuje kyslík.             

Ačkoliv dosud nebyly dokončeny vědecké dvojitě slepé studie Pycnogenolu® a jeho působení na syndrom snížené pozornosti u lidí, doktor Passwater uvádí výsledky prováděné na skupině pacientů stímto onemocněním. Podle Passwatera „účastníci uváděli po aplikaci  Pycnogenolu® oproti extraktu ze semen vinné révy dramatické zlepšení.“             

Příznivého působení výživových doplňků z Pycnogenolu® jsem byla svědkem ve své vlastní klinické praxi. Pycnogenol® se stal vmém program stěžejním přípravkem ze dvou důvodů: 
1. Pycnogenol® podporuje mozkové funkce. 
2. Pycnogenol® zlepšuje cirkulaci, čímž pomáhá vyživovat mozek kyslíkem a živinami, které potřebuje ktomu, aby optimálně fungoval. 
Pycnogenol® pomáhá normalizovat mozkové funkce. Kromě toho, že přímo ovlivňuje chování, rovněž pomáhá snižovat alergické reakce a zánětlivé procesy, což jsou problémy, které se pojí se syndromem snížené pozornosti.             

„V průběhu posledního roku a půl jsme byli s kolegy svědky silného antioxidačního působení Pycnogenolu®, který tento přípravek řadí mezi nejúčinnější známé antioxidanty,“ tvrdí Dr. Lester Parker, profesor na univerzitě vBerkley. Dr. Packer je považován za jednoho z nejfundovanějších odborníků na antioxidanty a volné radikály. On a jeho spolupracovníci dokázali, že Pycnogenol® dokáže pohlcovat volné radikály, které jsou velmi nebezpečné, neboť napadají přímo DNA.             

Dále se ukázalo, že Pycnogenol® potlačuje enzym, který pomáhá vytvářet kysličník dusnatý, další škodlivý volný radikál. „Řada jednotlivých pokusů ukazuje, že Pycnogenol® dokáže pomoci dětem a dospělým se syndromem snížené pozornosti doprovázené hyperaktivitou,“ vysvětluje doktor Packer. „Jelikož kysličník dusnatý ovlivňuje schopnost učení a paměť, může být vliv tohoto extraktu na metabolizmus kysličníku dusnatého rovněž důležitým prvkem při léčbě poruch soustředění a hyperaktivity.“             

Mě osobně se Pycnogenol® zamlouvá nejen proto, že je účinný, ale i velmi bezpečný. A jeho dávkování je velmi jednoduché: jedem miligram na libru tělesné váhy denně. 

DHK: esenciální mastná kyselina 

Výzkum ukazuje, že esenciální mastné kyseliny hrají důležitou roli ve správném fungování lidského mozku. Výzkum však také ukazuje, že průměrný člověk nekonzumuje dostatek „správných tuků“. Esenciální mastné kyseliny podporují proces učení, koncentraci a regulují chování. Jednou znejvíce prozkoumaných esenciálních mastných kyselin rozhodujících pro syndrom snížené pozornosti je dokosahexanová kyselina (DHK).

Uvádíme zde stručný přehled rozsáhlého výzkumu této kyseliny a jejího působení na lidské chování: 

- Lednové vydání roku 1998 časopisu Paediatrics dokazuje, že kojené děti mohou být chytřejší než jejich zlahve krmené protějšky. Vědci dospívají kzávěru: „… kojení je spojeno smalým, ale rozpoznatelným zvýšením kognitivních schopností a vzdělávacích úspěchů u dětí, což je pravděpodobně způsobeno tím, že toto zvýšení odráží účinky hladin polynenasycených mastných kyselin sdlouhými řetězci, a zejména hladinami DHK na raný neurologický vývoj.“ Mateřské mléko je hlavním zdrojem DHK.
- Podle studie uvedené včasopise Lancet vědci z univerzity v Miláně zjistili, že u malých dětí, kterým je jako doplněk podávána DHK, se lépe rozvíjí mozek a vizuální ostrost než u dětí, které tento doplněk nedostávaly.
- The Journal of Clinical Investment (97:1129-1133, 1996) uvádí, že DHK snižuje agresivitu u dětí, které jsou vystaveny stresu.
- Na univerzitě v Purdue bylo dokázáno, že děti se syndromem snížené pozornosti měli vkrvi podstatně nižší hladinu esenciálních mastných kyselin. Je zajímavé, že hyperaktivní děti ve studii rovněž projevovaly další příznaky nedostatku esenciálních mastných kyselin, včetně častého močení, žízně a suché pokožky a vlasů. Nadto byl u těchto dětí zjištěn zvýšený výskyt astmatu a ušních infekcí (Amer Jnl Clin Nutr 62(4):761-68, 1995).


Není divu, že udržování optimální hladiny DHK pomáhá tolika pacientům se syndromem snížené pozornosti. Někteří odborníci věří, že ještě lepších výsledků je možno dosáhnout kombinací oleje zpupalky a DHK. Jsem přesvědčena, že o příznivém působení esenciálních mastných kyselin ještě uslyšíme. Ve své klinické praxi jsem dnes a denně svědkem pozitivního působení DHA na své pacienty. 

Další důležité výživové doplňky 

Podle situace často doplňují léčebnou kůru o další výživové doplňky. Kromě základního vzorce tvořeného multivitamíny a minerály, vitamíny B, DHK a Pycnogenolem® občas přidávám jednu či více znásledujících přísad:

- Ginkgo biloba. Tato rostlina byla již důkladně prozkoumána. Ukázalo se, že podporuje krevní oběh, zlepšuje paměť a zvyšuje přítok krve do mozku. Jestliže do mozku přichází větší množství kyslíku, projeví se to zklidňujícím účinkem, což vysvětluje, proč jóga a metody prohloubeného dýchání působí na naše tělo tak blahodárně. Ginkgo má samozřejmě své místo i vléčebných kůrách syndromu snížené pozornosti, které jsem vyvinula. 
- Třezalka. Tato bylina se nejčastěji používá při léčbě depresí a někdy i odstranění úzkosti. Vědecké důkazy dokládají její psychoaktivní působení. Kliničtí lékaři mohou spolehlivě předepisovat třezalku při mírných až středních depresích jako léčebný prostředek první volby. Vsoučasné době probíhají výzkumy scílem stanovit, zda je třezalka vhodná i pro těžké deprese. Třezalka se někdy považuje za životaschopnou, bezpečnou a účinnou alternativu Prozacu. Nicméně je nutné neztrácet ze zřetele, že jednotlivec by nikdy neměl přerušovat léčbu Prozacem nebo jiným antidepresivem naráz a bez dozoru kvalifikovaného lékaře.
- Chróm. Je důležitým minerálem pro metabolizmus krevního cukru. U řady pacientů doporučuji 200 μg chrómu denně. Nejprve však zkontroluji, zda multivitamínvé přípravky, které pacient bere, neobsahují dostatečné množství tohoto minerálu. Pokud ne, předepíši dodatečnou dávku. 
- Baktérie Acidophilus. Acidophilus předepisuji těm pacientům, kteří delší dobu užívali antibiotika. Není žádným tajemstvím, že antibiotika ničí baktérie, a to i ty zdraví prospěšné. Ty je nezbytně nutné znovu nahradit. Nadužívání antibiotik často vede kpřemnožení kvasinek, což způsobuje širokou škálu příznaků, znichž některé se mohou podobat příznakům syndromu snížené pozornosti.


Otázky a odpovědi k syndromu snížené pozornosti


A: Kdy je, podle vašeho názoru, Ritalin nebo jemu podobný přípravek nezbytný?

B: Snažím se těmto lékům co nejvíce vyhýbat. Přestože řada pacientů ke mně přichází již stouto medikací, je naším cílem zcela od těchto přípravků ustoupit. Nicméně podobně jako u Prozacu nelze Ritalin a jemu podobné léky vysadit naráz. Je nutné spolupracovat sodborníkem na výživu. Tento proces musí být postupný. 

A: Slyšel jsem, že extrakt ze semen vinné révy a Pycnogenol® fungují stejně. Čemu dáváte ve své praxi přednost?
 

B: Nevzpomínám si, že by byly provedeny nějaké klinické studie srovnávající tyto dvě látky, zejména ve vztahu ksyndromu snížené pozornosti. Já však doporučuji Pycnogenol® na základě pozitivních klinických výsledků mých pacientů. Vím, že tento patentovaný produkt byl masivně zkoumán a že tyto dvě látky, které uvádíte, mají naprosto odlišné složení. Pycnogenol® pochází zjednoho specifického druhu borovice, čímž je zaručena jeho stálost. Extrakt ze semen vinné révy je vedlejším produktem vinařského průmyslu a existují určité pochybnosti ohledně zachování stejných vlastností u všech produktů. 

A: Může moje dítě brát Pycnogenol® a ostatní doplňky spolu sRitalinem? 

B: Nejenže může, ale dokonce by mělo. U Pycnogenolu® ani ostatních doplňků nebyly zjištěny žádné kontraindikace. Tyto doplňky jsou velmi bezpečné a nebudou negativně reagovat s léky, které se předepisují při syndromu snížené pozornosti. 

A: Jak rychle se projeví nefarmakologická léčba? 

B: Tato doba se různí podle individuální situace. U některých jedinců se dramatické výsledky projeví během několika dnů, zatímco u jiných to může trvat několik týdnů. Většina mých pacientů pocítí účinky poměrně brzy, což jim dodá důvěru kpokračování této léčebné kůry. Jestliže se výsledky nedostaví do měsíce, pak by měl být změněn léčebný program. 

A: Jak mohu zajistit, aby nefarmakologický přístup u mého dítěte fungoval?

B: Nejlepší je zapojit do nového dietetického a léčebného programu celou rodinu. Mnohokrát jsem viděla, jak rodina ozdravěla jako celek, neboť se mého programu účastnili všichni její členové. Bez zapojení a podpory rodiny se mu dítě bude přizpůsobovat daleko obtížněji. 

A: Mám obavy, že moje dítě a rodina nebudou chtít ze svého jídelníčku vypustit třeba mléko nebo pšenici. Co stím? 

B: Nehledě na to, která dieta je pro vaše dítě nejlepší, existuje celá řada zdravých způsobů stravování. Budete překvapena, kolik možností máte. Jakmile se vaše rodina začne cítit lépe a uvidí dramatické změny vchování dítěte, ochotněji se podvolí zvolené dietě. Požádejte je o trpělivost a spolupráci a vysvětlete jim, jak důležitá je nová dieta pro ně pro všechny. 

A: Co mohu udělat pro to, aby moje dítě úspěšně překonalo tento syndrom? 

B: Všechno se odvíjí od rodiny. Podpora ze strany lidí, kteří jsou pro život dítěte rozhodující, rozhodne, zda dokáže syndrom snížené pozornosti překonat či nikoliv. 

Kazuistiky

Ze stovek lidí, které jsem léčila na syndrom snížené pozornosti, jsem vybrala tři případy. Přestože jsou všechny jedinečné, jistě si všimnete společných znaků, které vám snad pomohou řešit situaci vašeho dítěte. Možná že vám některý zpřípadů až překvapivě připomene vaší vlastní situaci. 

- První případ: Michael
Michaelovi rodiče ho ke mně přivedli poprvé, kdy mu bylo sedm. Měl vážné poruchy chování, silně znepříjemňoval život učitelům ve škole. Ve škole neprospíval a zdálo se, že není schopen vstřebávat nové informace. Trpěl často záněty dutin, bronchitidami a ušními infekcemi. Několikrát ročně bral antibiotika.

Prostudovala jsem si Michaelovu anamnézu. Zatímco matka byla zdravá, otec byl náchylný kneustále se opakujícím infekcím, problémům sdutinami a častým nachlazením. Anamnéza jeho otce mě dovedla kzávěru, že se jedná o alergii. Jsou-li příznaky respiračního charakteru, většinou jde o alergii. Když Michaelova matka zjistila, že je její syn alergický na pšenici, vyhledávala potraviny bez této látky a zjistila, že ideálním místem jsou obchody se zdravou výživou. Brzy po změně stravování Michael i rodiče zaregistrovali změny cítění i chování. Michaelovi jsem předepsala směs účinných multivitamínů, minerálů, 100 mg Pycnogenolu®, DHK, vitamíny B a acidophilus.

Teď už znám Michaela a jeho rodinu 10 let. Michael si vede dobře. Pokusil se vrátit se kněkterých potravinám, na které je citlivý, ale zjistil, že je mu daleko lépe, když se jich zcela vyvaruje. 
- Druhý případ: Jonathan
Když ke mně Jonathan poprvé přišel, bylo mu devět a bral Prozac a Ritalin. Byl bledý. Matka plakala. Jeho rodiče byli velmi rozčarováni ze zjednodušeného hodnocení, které poskytl jejich synovi psycholog poté, co učitel doporučil farmakologickou léčbu. Před nasazením léků bylo provedeno jen minimum vyšetření.

Škola byla pro Jonathana utrpením. Vypadalo to, že na něj učitel svaluje vinu za všechno špatné,  co se ve třídě stalo. Spolužáci byli na straně učitele a vdůsledku toho měl Jonathan jen velmi málo kamarádů. Hodnocení jeho anamnézy ukazovalo, že vté době bylo vrodině značné napětí. 

Změnili jsme Jonathanovy dietetické návyky a soustředili jsme se více na nezpracovávané a celozrnné potraviny. Rodina ho podpořila a přidala se kněmu. Když Jonathan viděl, že rodiče i sestra sním sdílejí jeho osud, bylo to pro něj daleko lehčí.

Předepsala jsem Jonathanovi multivitamíny, DHK, Pycnogenol®, B vitamíny a ginkgo. Jonathan se dramaticky zlepšil. To bylo skutečným požehnáním, protože brzy poté, co se Jonathan i celá rodina začali cítit lépe, postihly je finanční problémy. Jsem přesvědčena, že Jonathanova léčba byla pojítkem, které všechny stmelilo a pomohlo jim překonat nelehké životní období. 
- Třetí případ: Joan
Když mě Joan navštívila, bylo jí 57 let a brala několik antidepresiv. Ačkoliv její předchozí diagnóza zněla deprese, po důkladném prostudování jejího případu mi bylo jasné, že Joan trpí celý život syndromem snížené pozornosti. Joan měla velké problémy scukrem, které způsobovaly přebytek kvasinek. Vtěle se jí tvořily toxiny, které působily na mozek a dávaly vzniknout řadě příznaků.

Joan měla ve své stravě velmi málo tuků a značné množství ovoce, neboť si myslela, že tím dělá pro své tělo to nejlepší. Bohužel však neměla dostatečný přísun bílkovin a „dobrých“ tuků a ovoce jí poskytovalo příliš mnoho cukru. Doporučila jsem Joan stravu, která zahrnovala „skutečná“ jídla, jako čerstvou zeleninu a celozrnné výrobky. Směla i menší množství mléčných výrobků.

Kromě tohoto základního programu složeného z multivitamínů, B komplexu, DHK a Pycnogenolu® jsem jí doporučila doplňkové dávky chrómu, které měly potlačit její nekontrolovatelnou chuť na sladkosti a vyvážit hladinu cukru vkrvi, a Ginkgo bilobu kpodpoře koncentrace. Zpočátku jsem jí injekčně aplikovala vitamíny B, aby se účinněji vstřebaly do těla.

Po několika týdnech Joan zaregistrovala rozdíl, ale nebyl tak dramatický jako u dětských pacientů. Nicméně jí to dodalo odvahu a vydržela. Za čtyři týdny vysadila veškerá antidepresiva. Při tomto přechodu jsem jí pomáhala třezalkou. Teprve po několika měsících došlo ke skutečně dramatické změně, v niž jsem doufala. Od té doby se Joan směje daleko častěji a zvládá stresové situace světším přehledem.

                                                                                                                        
Úvaha na závěr

Diagnóza syndromu snížené pozornosti je bohužel spojena se značnou dávkou subjektivity. Je dítě skutečně fyziologicky nemocné nebo jen potřebuje jiný přístup kučení a komunikaci se světem?

Onehdy jsem zaslechla, jak se dva sousedé hádají o americkou vlajku. Jednomu na jeho domě vlála poněkud rozervaná a potrhaná vlajka. Druhý soused ho osočoval, že to vypovídá o nedostatku úcty ke státní vlajce, a že tedy neuznává americké hodnoty.

Majitel vlajky mu oponoval, že opak je pravdou. Pro něj vlajka symbolizovala pružnost a sílu. Pro něj vlajka znamenala, že Amerika i navzdory různorodosti přežije a její hodnoty zůstanou stále silné. A kromě toho, vlajka patřívala jeho dědečkovi, vysvětloval soused, a hodně pro něj znamená.

Pro jednoho učitele je dítě se syndromem snížené pozornosti takovou rozervanou vlajkou, která si nezasluhuje pozornosti. Pro jiného je dítě znakem síly. Opusťme teď vlajky, nechme je, ať hrdě vlají každá ve své jedinečnosti. 

Není pochyb o tom, že syndrom snížené pozornosti se obtížně léčí. Nicméně věda a Matka Příroda nám ukázaly, že děti a dospělí nemusejí bojovat s příznaky této nemoci nebo trpět vedlejšími účinky farmakologických přípravků. Přístup založený na přírodních léčivých přípravcích, který jsem nastínila v této příručce, funguje, soustředíme-li se na následující cíle:

1. Snažit se denně jíst zdravé, nezpracované a čerstvé potraviny.
2. Kupovat nejkvalitnější výživové doplňky a důsledně je užívat (jako by to byl lék na záchranu vašeho života).
3. Nezříkat se podpory ostatních a poskytovat ji ostatním.
4. Mít trpělivost se sebou samými, se svou rodinou, dítětem či dospělým se syndromem snížené pozornosti. Uvidíte, že se to vyplatí. A pamatujte si, že problém s disciplínou" jednoho člověka je "tvůrčí energií" druhého. Buďte k sobě otevření.

Autor je lékař

LÉČBA GYNEKOLOGICKÝCH PORUCH PYCNOGENOLEM
- v přípravě

ZLEPŠENÍ KVALITY SPERMATU PYCNOGENOLEM
- v přípravě

Účinnost Pycnogenolu v léčbě pacientů trpících systémovou lupus erytematodes

M. Stefanescu 1, C. Matache 1, A. Onu 1, S. Tanaseanu 2, C. Dragomir 1, I. Constantinescu 3, F. Schönlau 4, P. Rohdewald 4 a G. Szegli 1

1 Imunulogické oddělení, Cantacuzino Institute, Splaiul Independentei 103, Bukurešť, Rumunsko
2 Klinika "Gh. Lupu", Stefan cel Mare Ave. 19-21, Bukurešť, Rumunsko
3 Chemický ústav, univerzita "Politehnica", Splaiul Independentei 206, Bukurešť, Rumunsko
4 Ústav farmaceutické chemie, univerzita v Münsteru, Hittorfstrasse 58-62, Münster, SRN

Byla provedena pilotní studie zaměřená na hodnocení účinnosti pycnogenolu v léčbě pacientů se systémovou lupus erythematodes (SLE). Prvosledovou medikací podle rozvoje onemocnění bylo léčeno jedenáct pacientů s SLE, přičemž šesti byl podáván pycnogenol a pěti placebo. Byl hodnocen index aktivity onemocnění SLE (SLEDAI), protilátky anti-dsDNA v séru, fibrinogen, hladiny C-reaktivní bílkoviny, rychlost sedimentace erytrocytů, tvorba reaktivních oxidů (ROS) neutrofyly, spontánní apoptóza a specifická aktivita p56 lck v periferních lymfocytech. Podáváním pycnogenolu se výrazně snížila tvorba ROS, apoptóza, specifická aktivita p56 lck a rychlost sedimentace erytrocytů. Kromě toho ve skupině, které byl podáván pycnogenol, bylo zaznamenáno výrazné snížení SLEDAI ve srovnání se skupinou, jíž bylo podáváno placebo (p = 0,018). Získané výsledky naznačují, že by se pycnogenol mohl účinně uplatnit v léčbě druhého sledu při snižování zánětlivé složky SLE. 
Copyright - 2001 John Wiley & Sons, Ltd.
 

Klíčová slova: lupus erytematodes, SLE, zánět, pycnogenol

ÚVOD
Systémová lupus erythematodes (SLE) je multisystémové autoimunitní onemocnění, které charakterizují typické imunnitní dysfunkce na molekulární a buněčné úrovni. K těm, které byly popsány, patří anomálie signálních transdukčních drah v lymfocytech B a T (Vassilopoulos a kol., 1995; Stamatis a kol., 1991; Kammer a spol., 1994), hyperaktivita určitých enzymů (Tada a spol., 1991; Kammer a spol., 1994) včetně proteinové tyrosinové kinázy p56 lck (Matache a spol., 1999) a zvýšená tvorba volných radikálů (Mohan a spol., 1997). Hlavními charakteristickými rysy SLE je nadprodukce autoprotilátek proti jaderným autoantigenům. Proces vedoucí k narušení autotolerance nebyl dosud uspokojivě vysvětlen. V nedávné době byla popsána zvýšená apoptóza lymfocytů T (Emlen a spol., 1994; Perniok a spol., 1998) a neutrofilů (Courtney a spol., 1999) u pacientů s SLE, a rovněž snížená schopnost makrofágů pohlcovat autologní apoptotické korpuskule (Hermann a spol., 1998). Tyto jevy vedly ke vzniku a hromadění apoptického materiálu, který by mohl tvořit zdroj autoantigenů.

SLE je považována za chronické zánětlivé onemocnění. K poškozování tkáně přispívají cytotoxické molekuly (reaktivní oxidy, kysličník dusnatý, lipidové peroxidy atd.) tvořící se při zánětlivých procesech. Zatímco koncentrace lipidových peroxidů se u pacientů s SLE zvyšují, hladina antioxidačních enzymů se snižuje (Mohan a spol. 1997). Lipidová peroxidace popsaná u pacientů s SLE byla spojena s tvorbou anti-fosfolipidových protilátek (Vaarala, 1998). Na druhé straně reaktivní oxidy (ROS) by se mohly uplatnit ve zvýšené náchylnosti SLE buněk k apoptóze (Buttke a Sandstrom, 1994). Léčba pacientů s SLE si klade dva základní cíle: 1) potlačit abnormity imunitního systému a 2) snížit zánět. Kromě klasické léčby zánětu (nesteroidní látky nebo kortikosteroidy) byly v posledních letech zkoušeny přírodní a syntetické antioxidanty (Mohan a spol., 1997). 

V této studii vycházíme ze zánětlivé povahy SLE a hodnotíme účinnost léčby pycnogenolem u SLE pacientů. Pycnogenol, výtažek z kůry francouzské přímořské borovice, je registrovanou ochrannou známkou patřící společnosti Horphag Research Ltd. Je to směs přirozeně se vyskytujících bioflavonoidů, katechinů, fenolových kyselin a prokyanidinů. Tyto složky přispívají k různorodému působení pycnogenolu. Studie naznačují, že pycnogenol má výraznou schopnost absorbovat volné radikály u reaktivních oxidů a nitritů (Packer a spol., 1999). Pycnogenol upravuje tvorbu NO radikálů v aktivovaných makrofágách zachycením NO radikálu a inhibováním exprese iNOS mRNA i aktivity iNOS (Virgili a spol., 1998). Bylo prokázáno, že pycnogenol posiluje imunitní a krvetvorné funkce in vivo (Lieu a spol., 1998). Pycnogenol zvyšuje GSH-redoxázový cyklus a antioxidační enzymovou aktivitu (SOD a kataláza) (Wei a spol., 1997). Kromě toho pycnogenol snižuje na minimum poškození DNA způsobené hydroxylovými radiály (Nelson a spol., 1998). Pycnogenol může vázat bílkoviny tím, že pozměňuje jejich strukturu, a tudíž modeluje činnost klíčových enzymů a bílkovin účastnících se metabolických pochodů. Pycnogenol ovlivňuje dráhy transdukčních signálů citlivých na redox a mění genovou expresi (Packer a spol., 1999). Protizánětlivé působení pycnogenolu bylo doloženo in vivo (Blazso a spol., 1994). Pycnogenol, který je silným antioxidantem a protizánětlivým prostředkem, zlepšuje a normalizuje činnost vlásečnic a posiluje jejich stěny, snižuje riziko oběhových chorob, udržuje zdravou pokožku a pomáhá zlepšovat řadu dalších stavů (Liu a spol., 1998; Rohdewald, 1998; Packer a spol., 1999).

Z těchto důvodů jsme provedli pilotní studii, abychom vyzkoušeli účinnost léčby pycnogenolem na zlepšení některých anomálií popsaných v patobiologii SLE. Zkoumali jsme ex vivo účinky pycnogenolu na tvorbu ROS, spontánní apoptózu a specifickou činnost p56 lck. Kromě toho bylo provedeno klinické a paraklinické vyhodnocení pacientů. Naše výsledky prokázaly, že vedle prvosledové léčby pycnogenol zlepšil některé patologické aspekty SLE.

MATERIÁLY A METODY
Pacienti a léčba. Do této pilotní studie bylo zařazeno jedenáct SLE pacientů (deset žen a jeden muž) léčených na klinice "Gheorghe Lupu" v Bukurešti. Všichni pacienti splňovali kritéria Americké asociace pro revmatická onemocnění (ARA) (Tan a spol., 1982). Pacienti byli rozděleni do dvou skupin: jedné skupině byl podáván pycnogenol (šest pacientů) a druhé skupině placebo (pět pacientů). Klinické rysy a prvosledová medikace podle aktivity onemocnění SLE pacientů zařazených do této pilotní studie jsou uvedeny v tabulkách 1 a 2. Pacienti v první skupině dostávali pycnogenol - 120 mg/den po dobu prvních 30 dnů a 60 mg/den po následujících 30 dnů, zatímco pacienti druhé skupiny dostávali podle téhož schématu placebo. Klinické a laboratorní testy byly provedeny na počátku a po 9 týdnech od prvního podání pycnogenolu nebo placeba. Ve výše uvedených termínech byly odebrány všem pacientům vzorky krve, z nichž byly okamžitě izolovány buňky, a vzorky séra byly uloženy při teplotě - 70 oC.

Příprava buněk. Z heparinizované periferní krve SLE pacientů zařazených do této studie byly izolovány PBL Ficoll-Paqueovým (Pharmacia) postupnou centrifugací. PBL byly resuspendovány v prostředích RPMI-1640 (Sigma) obsahujících 4mM L-glutaminu, 100 jednotek/mL penicilinu G, 0,1 mg/mL streptomycinu a 10 % tepelně inaktivovaného fetálního telecího séra (FCS) (Gibco BRL, Eggenstein, Německo).
V Ficol-Pagueových kolonách byly odděleny polymorfobuněčné leukocyty (PMN) od sedimentů bohatých na erytrocyty; erytrocyty byly kryoskopicky lyzovány NH4Cl (0,83%) po centrifugaci. Následně byly vymyté PMN resuspendovány v Hanksově vyváženém solném roztoku (HBSS) pufrovaném HEPES (10 mM) (Jungi a Peterhans, 1998). 

Tabulka 1. Klinické rysy a prvosledová medikace podle aktivity onemocnění SLE pacientů zařazených do pycnogenolové skupiny

Č Věk/pohlaví Stav onemocnění Příznaky Léčba během klinické zkoušky
1 41/Ž Aktivní Glomerulonefritida Pulsní terapie: MP (3g/měs) a CPA (1g/měs), dále prednison 60 mg/den, hydroxychloroquin 400 mg/den
2 26/Ž Remise Kosterně svalové prednison 10 mg/den
3 39/Ž Remise Kosterně svalové prednison 40 mg/den
4 31/Ž Aktivní Kožní a kosterně svalové hydroxychloroquin 400 mg/den MP 48 mg/den
5 19/Ž Aktivní Psychiatrické a neurologické prednison 40 -25 mg/den hydroxychloroquin 400 mg/den
6 25/Ž Aktivní Psychiatrické a neurologické Pulsní terapie: CPA (1g/měs), dále prednisone 30-60 mg/den


Tabulka 2. Klinické příznaky a prvosledová medikace podle aktivity onemocnění SLE pacientů zařazených do placebové skupiny

Č. Věk/pohlaví Stav onemocnění Příznaky Léčba během klinické zkoušky
7 33/Ž Aktivní Glomerulonefritida Pulsní terapie: MP (3g/měs) a CPA (1g/měs), dále prednison 60 mg/den, hydroxychloroquin 400 mg/den
8 56/Ž Remise Kožní a kosterně svalové prednison 10 mg/den
9 22/Ž Remise Kožní a kosterně svalové prednison 20-35 mg/den hydroxychloroquin 400 mg/den
10 69/Ž Remise Kosterně svalové prednisone 60 mg/den
11 56/Ž Remise Kožní a kosterně svalové nimesulid 200 mg/den


Protilátky, reagencie a soupravy. Antihumánní lck mono-klonové protilátky (3A5) byly zakoupeny u společnosti Biotechnologies, Inc. v Santa Cruz v USA, annexin-V-FLUOS reagens a tyrosinový kinázový analyzátor od společnosti Boehringer Mannheim GmbH, Wien Biochemica, Rakousko. IgG anti-dsDNA analyzátor poskytla společnost IMMCO Diagnostics z USA. Fibrinogen, C-reaktivní bílkovina (CRP) a rychlost sedimentace erytrocytů (ESR) byly stanoveny standardními metodami používanými v reumatologických laboratořích. Částice opsonizovaného zymosanu byly připravovány inkubací tepelně zpracovaného zymosanu A (Sigma) v čerstvém lidském séru skupiny AB při teplotě 37 oC po dobu 30 minut. Po vymytí Ca/Mg-free PBS byl opsonizovaný zymosan zředěn na koncentraci 10 mg/mL v PBS a skladován při teplotě -20 oC ve vzorku radioaktivního materiálu. Agregovaný IgG byl získán zahřátím lidského purifikovaného IgG (ISI, Itálie) po dobu 20 minut při 63 oC s následnou hodinovou ultracentrifugací na 145000 g. Sediment znovu vytvořený v PBS byl sonizovaný, centrifugovaný, rozpuštěný v PBS na 2,5 mg/mL a skladován při -70 oC ve vzorku radioaktivního materiálu. 

Tvorba ROS experimentálně stimulovanými PMS.
 PMS (1x10 6 buněk) bylo suspendováno v HBSS obsahujícím 30 µM luminolu (Serva), 100 µg/mL částic opsoniovaného zymosanu nebo 200 µg /mL agregovaného IgG. Pro každý vzorek byla připravena negativní kontrola bez stimulů. Po 30 minut bylo zaznamenáno záření s použitím termostaticky řízeného (25 oC) LKB BioOrbit 1251 luminometru pocházejícího ze Švédska. Výsledky jsou maximální hodnotou vrcholové výšky dosažené během 30 minut a jsou vyjádřeny v mV. Následně byl u každého vzorku stimulovaných PMB vypočítán stimulační index (SI). SI představuje poměr mezi mV stimulovaných PMN a mV nestimulovaných PMN.

Spontánní apoptóza v čerstvě izolovaných PBL. Čerstvě izolované PBL (1x10 6 /vzorek) byly analyzovány na spontánní apoptózu pomocí reagensu Annexinu-V-FLUOS podle návodu výrobce. Jeden vzorek PBL byl zapuštěn inkubací v 10 mM HEPES/NaOH s ph 7,4, 140 mM NaCl, 5 mM CaC2 obsahujícím 1 µg/mL propidium jodidu (PI) a 20 µL/mL Annexin-V-FLUOSu. Dva doplňkové vzorky zapuštěné pouze Annexine-V-FLUOSem nebo PI byly použity ke stanovení brány apoptických a nekrotických buněk. Analýza spontánní apoptózy byla omezena jen na PSC/SSC oblast odpovídající lymfocytům T a B. Fluorescence byla analyzována na FACSCalibur (Becton Dickinson) pomocí programového vybavení CELL Quest a WinMDI 2.7.

Imunofiltrace pro expresi kinázy p56 lck. Exprese kinázy p56 lck v čerstvých PBL byla analyzována imunofiltrací se specifickými monoklonovými protilátkami, jak je popsáno v naší předchozí zprávě (Matache a spol., 1999).

Rozbor na specifickou aktivitu kinázy p56 lck. Aktivita p56 lck byla analyzována pomocí neradioaktivního analyzátoru tyrosinové kinázy podle protokolu popsaného v naší předchozí zprávě (Matache a spol., 1999). Specifická aktivita kinázy byla definována jako poměr mezi aktivitou kinázy (vyjádřenou v pmol/mL) a množstvím kinázové bílkoviny (vyjádřené jako AU).

Statistická analýza. Ze získaných hodnot byly vypočteny střední hodnoty. Rozdíly mezi parametry získanými před a po pokusu byly vyhodnoceny pomocí Wilcoxonova testu pro párové vzorky a rozdíly mezi skupinami byly stanoveny pomocí ?-kvadrátového testu. Statistická analýza byla provedena pomocí programu Stats. Za významnou byla považována hodnota p menší než 0,05.

Obr. 1. Tvorba ROS PMS po stimulaci opsonizovaným zymosanem. Byl vypočten stimulační index jako poměr mezi hladinami ROS vytvořenými stimulovanými a nestimulovanými PMN. Střední hodnoty SI jsou uvedeny pro obě skupiny pacientů před zahájením zkoušky a po 8 týdnech léčby.
před léčbou 
po léčbě
Stimulační index ROS

VÝSLEDKY
Schopnost PMN tvořit ROS

PMN izolované z krve pacientů byly stimulovány zymosanem a byla měřena tvorba ROS (obr. 1). Buňky PMN odebrané pacientům léčených pycnogenolem vykazovaly vyšší hladiny ROS než buňky pacientů, jimž bylo podáváno placebo. Po 9 týdnech léčby se u pacientů, jimž byl podáván pycnogenol, výrazně snížila hladina ROS (p = 0,046), v placebové skupině však ke snížení nedošlo (p = 0,5). 

V případě in vitro stimulace PMN pacientů prostřednictvím Fc receptorů pomocí agregovaného IgG bylo dosaženo podobných výsledků. Tvorba ROS se po léčbě pycnogenolem výrazně snížila (18krát, ze střední hodnoty SI 72 na 4), zatímco u pacientů z placebové skupiny došlo ke snížení pouze 2,6 krát (ze střední hodnoty 18 na 7). Nicméně Wilcoxonovou analýzou výrazné rozdíly zjištěny nebyly (p = 0,074 u pycnogenolové skupiny a p = 0,138 u placebové skupiny).

U 83 % pacientů léčených pycnogenolem se snížila zymosanem stimulovaná tvorba ROS PMN. V placebové skupině to bylo jen ve 40 % případů. Naproti tomu, snížená tvorba ROS PMN v odezvu na stimulaci IgG byla téměř stejná u pycnogenolové skupiny (83%) jako u placebové (80%).

Obr. 2. Relativní počet raných aptotických lymfocytů v krvi pacientů léčených pycnogenolem nebo placebem. Jsou uvedeny střední hodnoty pro obě skupiny před a po 9 týdnech léčby.

Obr. 3. Střední hodnoty specifické aktivity p56lck PBL u pacientů s SLE před a po 9 týdnech podávání pycnogenolu nebo placeba. Specifická aktivita kinázy je vyjádřena jako poměr mezi aktivitou a množstvím p56lck.

Obr. 4. Střední hodnoty anti-dsDNA protilátek v séru SLE pacientů před a po podávání pycnogenolu nebo placeba. Podle údajů výrobce, titry > 60 UI/mL se považují za pozitivní, rozmezí 50-60 UI/mL za přechodné a titry > 50 UI/mL označují negativní vzorky.
před léčbou
po léčbě
titr pozitivní
přechodný
titr negativní

Spontánní apoptóza PBL
Spontánní apoptóza v čerstvě izolovaných PBL byla analyzována pomocí FACS s použitím annexinu V-FITC. K vyloučení nekrotických PBL bylo použito PI barvení. Selekce lymfocytů P a B byla provedena odpovídající branou FSC/SSC. Zkoumaní pacienti obecně nevykazovali před započetím klinické zkoušky vysoké hladiny apoptózy. Léčba pycnogenolem však způsobovala výraznější snížení buněčné apoptózy než při podávání placeba (obr. 2). Wilcoxonovou analýzou byly zjištěny výrazné rozdíly mezi apoptózou u PBL izolovaných před a po podávání u pycnogenolové skupiny (p = 0,028) ve srovnání s placebovou skupinou (p=0,686). Po klinické zkoušce byla u 100 % pacientů v pycnogenolové skupině a jen 60 % v placebové skupině zjištěna snížená apoptóza lymfocytů.

Specifická aktivita p56 lck
Zjišťovali jsme schopnost pycnogenolu snižovat specifickou aktivitu p56 lck a následně aktivační stav lymfocytů T. Na obr. 3 je zachycena specifická aktivita p56 lck v PBL u pacientů obou skupin. Kinázová specifická aktivita v PBL u pycnogenolové skupiny byla po klinické zkoušce snížena, zatímco PBL u placebové skupiny zůstaly prakticky nezměněny. Porovnání specifických aktivit p56 lck před a po léčbě pomocí Wilcoxonovy metody ukázalo výraznou změnu v pycnogenolové skupině (p = 0,027) oproti placebové skupině (p = 0,445). U 83 % pacientů v pycnogenolové skupině a jen u 40 % pacientů v placebové skupině došlo ke snížení specifické aktivity p56 lck.

Hladina protilátek IgG anti-dsDNA v séru
Anti-dsDNA protilátky jsou důležitými imunologickými ukazateli SLE onemocnění. Proto jsme zkoumali hladinu IgG anti-dsDNA protilátek v séru před a po klinických zkouškách. Výsledky jsou shrnuty v obr. 4. Střední hodnoty titrů anti-dsDNA se během klinické zkoušky u obou skupin pacientů snížily, přičemž snížení bylo výraznější u pycnogenolové skupiny (4,3krát nižší) než u placebové skupiny (1,8krát nižší). Wilcoxonův test neobjevil výraznější statistické rozdíly mezi anti-dsDNA protilátkovými titry před a po klinických zkouškách. Srovnáním ?-kvadrátovou analýzou na přítomnosti anti-dsDNA protilátek před a po léčbě byla zjištěna výraznější tendence ke snížení u pycnogenolové skupiny (p = 0,065), ale nikoliv u placebové skupiny (p = 0,287). Léčba pycnogenolem však snížila titr anti-dsDNA protilátek u 67 % pacientů na rozdíl od placebové skupiny, kde došlo ke snížení pouze u 40 % pacientů.

Odpověď akutní fáze
Na základě protizánětlivého působení pycnogenolu jsem porovnávali změny v rychlosti sedimentace erytrocytů (ESR) a C-reaktivních bílkovin (CPR) a koncentrací fibrinogenu před a po zkušebním období. Podáváním pycnogenolu a placeba však nebylo dosaženo výrazných změn v CRP a koncentracích fibrinogenu (údaje neuvedeny). Naproti tomu se snížily hladiny ESR, zejména v pycnogenolové skupině (obr. 5). Statistická analýza Wilcoxonovou metodou ukázala výrazné rozdíly mezi hodnotami ESR měřenými před a po léčbě u pycnogenolové skupiny (p = 0,042), ale nikoliv u placebové skupiny (p = 0,715). Podávání pycnogenolu snížilo ESR u 83 % pacientů v této skupině, zatímco v placebové skupině se zlepšení tohoto ukazatele projevilo jen u 60 % pacientů.

Index aktivity onemocnění (SLEDAI)
Účinnost léčby pycnogenolem byla rovněž posuzována na základě SLEDAI (Bombardier a spol., 1992). Hodnoty SLEDAI před a po klinických zkouškách jsou uvedeny v tab. 3. Obecně lze říci, že hodnoty SLEDAI se na konci zkušebního období snížily v obou skupinách pacientů. U dvou pacientů z pycnogenolové skupiny a jednoho pacienta placebové skupiny však k žádné změně hodnot SLEDAI nedošlo. Pacienti číslo 5 a 6 (pycnogenolová skupina) s nezměněnými hodnotami SLEDAI měli psychiatrické a neurologické projevy (pbr. 1). Je známé, že pacienti s těmito projevy prodělávají pomalý klinický vývoj a mívají následky, které nejsou spojeny s léčbou. U pacienta číslo 7 (placebová skupina) s glomerulonefritidou se ukazatel SLEDAI rovněž nezměnil. V ostatních případech byl klinický a paraklinický vývoj příznivý. Statistické hodnocení výsledků SLEDAI Wilcoxonovou metodou před a po klinické zkoušce prokázalo výrazně příznivý vývoj u pycnogenolové skupiny (p = 0.018), nikoliv však u placebové skupiny (p = 0.067).

Tab. 3. Změny indexu SLEDAI v průběhu léčby pycnogenolem nebo placebem. SLEDAI byl stanoven lékařem u každého pacienta před a po 9 týdnech léčby

Pycnogenol Placebo
Pacient SLEDSI - poč. SLEDAI - konec Pacient SLEDSI - poč. SLEDAI - konec
1 19 4 1 8 8
2 12 10 2 8 4
3 6 2 3 12 4
4 10 8 4 2 0
5 10 10 5 16 10
6 8 8 6    


DISKUSE
SLE je chronické zánětlivé multisystémové onemocnění neznámé etiologie, charakterizované aktivací a remisemi různé intenzity a doby trvání. Dobře znám je podíl kyslíkového stresu na zánětu a autoimunitě. Byla popsána role ROS v patobiologii SLE a byla prokázána zvýšená hladina lipidových peroxidů a snížená syntéza antioxidačních enzymů (jako je SOD a glutationová peroxidáza) v sérech SLE (Mohan a spol., 1997). Rovněž byly zjištěny vysoké hladiny kysličníku dusnatého (NO) v séru a dány do souvislosti s aktivitou SLE (Gilkeson a spol., 1999). Byla zvažována cytotoxická úloha NO v autoimunitním poškození tkáně, která je považována za důležitého zprostředkovatele onemocnění SLE (Kolb a Kolb-Hochofen, 1998).

Vzhledem k zánětlivé povaze SLE se k léčbě často používají protizánětlivé preparáty. Běžně používané nesteroidní a kortikosteroidní přípravky často způsobují vedlejší účinky. V poslední době se pozornost výzkumných pracovníků soustředila na léčbu zánětlivých onemocnění rostlinnými výtažky s antioxidačními vlastnostmi. Jedním z těchto přírodních extraktů je i pycnogenol. 

Cílem naší pilotní studie bylo vyhodnocení účinnost pycnogenolu jako druhosledového přípravku při léčbě onemocnění SLE. Účinky tohoto rostlinného výtažku na SLE byly posuzovány podle tvorby ROS v PMN, apoptózy a specifické aktivity p56 lck v čerstvě izolovaných PBL a rovněž podle klinických a paraklinických údajů. Jelikož byl prokázán podíl ROS na poškození tkáně a zánětu, zkoumali jsme tvorbu ROS buněk PMN izolovaných u SLE pacientů před a po devítitýdenní léčbě pycnogenolem nebo podávání placeba. Experimentální stimulace PMN prostřednictvím agregovaného IgG prokázala snížení tvorby ROS u obou skupin, ačkoliv snížení bylo výraznější u pycnogenolové skupiny. Toto je pravděpodobně způsobeno prvosledovou medikací spíše než pycnogenolem. Naproti tomu léčba pycnogenolem způsobila statisticky významné snížení tvorby ROS při stimulaci PMN buněk opsonizovaným zymosanem. 83 % pacientů léčených pycnogenolem a jen 40 % pacientů placebové skupiny vykazovalo zlepšení tvorby ROS. Zdá se, že pycnogenol přispívá ke snížení hladin ROS buňkami PMN aktivovanými prostřednictvím komplementárních receptorů. Jeho úloha by mohla být spojena se signálními trandsukčními drahami nebo s nitrobuněčnou spotřebou kyslíkových volných radikálů. Bylo popsáno, že erytrocyty pacientů s SLE nedokázaly ubránit PMN proti ukládání imunitních komplexů, a tudíž docházelo k nadprodukci ROS (Nielsen a spol., 1998). Léčba pycnogenolem by tedy mohla snížit nadprodukci ROS pomoci SLE PMN stimulovanými imunitními komplexy. 

Bylo prokázáno, že ORS se účastní aktivace T lymfocytů (Monte a spol., 1994). Apoptóza T-buněk může být způsobena oxidačními signály uvnitř a vně buněk. Tudíž aktivace T-buněk protilátkami, cytokiny a řadou dalších buněčných podnětů může vyvolat tvorbu ROS uvnitř buněk, přičemž aktivuje NAD(P)H oxidázu. Rovněž vliv mimobuněčného ROS vytvořeného aktivovanými makrofágy nebo buňkami PMN na T-buňky může vést k apoptóze. U SLE byla popsána urychlená apoptóza T lymfocytů a PMN (Emlen a spol., 1994; Perniok a spol., 1998; Courtney a spol., 1999). Antijaderné tvorby autoprotilátek u SLE pacientů se účastnily jaderné protilátky vytvářené buněčnou apoptózou (Utz a spol., 1997). Proto by léčebná strategie zaměřená na snížení ROS mohla způsobovat snížení apoptózy a nakonec i tvorbu autoprotilátek. Zkoumali jsme schopnost pycnogenolu, účinného pohlcovače ROS, při snižování apoptózy PBL u SLE pacientů. Experimentální údaje potvrdily schopnost pycnogenolu snižovat apoptózu PBL u všech pycnogenolem léčených pacientů. Tyto výsledky odpovídají výsledkům studií, které dokazují, že bioflavonoidy upravují apoptózu (Konig a spol., 1997).

V předchozí zprávě jsme dokázali hyperaktivaci tyrosinové kinázy p56 lck PBL u pacientů s SLE s předpokladem trvalého aktivovaného stavu těchto buněk. Kromě dalších biologických vlastností se flavonoidy vyznačují inhibicí činnosti tyrosinové kinázy (Burke, 1992). Z tohoto důvodu jsme zkoumali schopnost pycnogenolu snížit aktivitu p56 lck. Naše výsledky ukázaly, že došlo ke snížení specifické aktivity p56 lck v PBL u pycnogenolem léčených pacientů, zatímco PBL v placebové skupině zůstalo nezměněné. Byl zjištěn pozitivní účinek pycnogenolu, u 83 % pycnogenolem léčených pacientů bylo zjištěno snížení specifické aktivity p56 lck. 

Dalším příznivým důsledkem léčby pycnogenolem bylo snížení anti-dsDNA titrů v séru u 67 % pacientů s SLE. Vysvětlení tohoto zjištění by mohlo být spojeno se snížením buněčné apoptózy a následným zeslabením zdroje autoprotilátek. Pycnogenol měl rovněž pozitivní vliv na ESR, nespecifický ukazatel zánětu, který se po léčbě výrazně snížil. Je možné, že by pycnogenol svými protizánětlivými vlastnostmi mohl snižovat ESR jako nesteroidní léky nebo by mohl zabraňovat hromadění některých bílkovin (imunoglobinu, fibrinogenu). SLEDAI je ověřený model celkového hodnocení aktivity onemocnění (Bombardier a spol., 1992). Při hodnocení SLEDAI před a po zkušebním období byl zjištěn příznivý vývoj, zejména u pycnogenolem léčených pacientů. 
Zlepšení SLEDAI, váženého indexu aktivity, naznačilo, že pycnogenol lze úspěšně použít pro léčbu tohoto onemocnění. 

Vyhodnocením všech sledovaných ukazatelů bylo prokázáno, že rozdíly mezi oběma skupinami jsou také statisticky významné (p = 0,007 podle Wilcoxonovy metody).

Tato pilotní studie také prokázala, že pycnogenol má potenciál ke zlepšení některých regulačních poruch charakteristických pro patobiologii SLE. Díky svým antioxidačním vlastnostem by tento přírodní výtažek mohl být využit při léčbě SLE jako druhosledový lék. V budoucnosti by bylo žádoucí provést klinické zkoušky na větším počtu pacientů, aby bylo možno průkazněji dokázat účinnost pycnogenolu při léčbě SLE. 

Absorpce Pycnogenolu z gastrointestinálního traktu

Absorpce u člověka byla sledována detekcí metabolitů v moči po enzymové hydrolýze jednak u Pycnogenolu a jednak u jedné z jeho aktivních isolovaných sloučenin. Metabolity mohly být detekovány z moče dobrovolníků za 48 hod. po perorálním podání Pycnogenolu ve formě potahovaných tablet. V této době byla podávána strava bez přítomnosti katechinů a procyanidinů, to znamená žádné ovoce, zelenina, džusy, kofein, ovocné marmelády atd.

Porovnáním HPLC-chromatogramů z extraktů moče při dané dietě před a po podání Pycnogenolu, byly detekovány 3 nové sloučeniny (obr. 1). Retenční časy těchto sloučenin neodpovídaly retenčním časům žádné ze sloučenin Pycnogenolu, takže změny v HPLC chromatogramech musely být způsobeny metabolity složek Pycnogenolu.

Aby se zjistilo, zda tyto metabolity jsou tvořeny z hlavních složek, byly z Pycnogenolu izolovány procyanidiny, dva dimerní procyanidiny, procyanidiny B1 a B3. Při použití téže metody - výše popsané, byly při dietě po aplikaci procyanidinů na HPLC chromatogramech pozorovány 2 nové píky (Obr. 2). Tyto píky (vrcholy) nebyly identické ani s píky pozorovanými v moči po podání Pycnogenolu, ani identické se sloučeninami Pycnogenolu.

Naše úsilí identifikovat tyto metabolity se nesetkalo dosud s úspěchem. Přítomnost nových sloučenin v moči po podání Pycnogenolu musí být však výsledkem absorpce procyanidinů a ostatních složek Pycnogenolu. Z těchto experimentů nelze však konstatovat, že absorbované a metabolizované sloučeniny jsou farmakologicky aktivními složkami.

Pozitivní výsledky při klinickém testování u člověka však ukázaly, že aktivní princip Pycnogenolu je absorbován z gastrointestinálního traktu. To vyplývá především ze snížené tvorby edémů a z normalizace reaktivity krevních destiček u kuřáků.

Zhášecí aktivity vůči radikálům

Téměř všechny složky Pycnogenolu byly zkoumány na zhášecí aktivitu vůči kyslíkovým radikálům.

Katechin snižuje v různých testovacích modelech výskyt volného difenylpicrylhydrazylového radikálu (DPPH), inhibuje lipoperoxidaci, zháší superoxidový radikál, hydroxylový radikál a trichlormethylperoxidový radikál. Taxifolin inhibuje také lipoperoxidaci a reaguje s DPPH. Kofeinová kyselina inhibuje lipoperoxidaci a zháší superoxidový radikál. Protokatechová kyselina inaktivuje peroxylové radikály. Galová kyselina rovněž jako ferulová kyselina inhibuje lipoperoxidaci, reaguje se superoxidovým radikálem, s hypochlorovou kyselinou a s trichlorperoxylovým radikálem. Vanilin a kyselina vanilová inhibují lipoperoxidaci. Vanilin je radikálový zhášeč pro radikál - superoxidový anion. Dimerní procyanidiny B1 a B2 zhášejí volný radikál DPPH a peroxylové radikály.

Očekávalo se tudíž, že Pycnogenol účinkuje jako radikálový zhášeč vůči velkému počtu různých typů volných radikálů.

Zhášení superoxid-aniontového radikálu bylo prokázáno v pokusech založených na ESR-měření, redukci 4-nitrotetrazolium-chloridové modře (NBT) a v xanthin-xanthinoxidasovém systému redukcí NBT. Zhášení hydroxylového radikálu bylo testováno měřením tvorby ethylenu z 2-keto-4-S-methylbutyrové kyseliny a měřením hydroxylového radikálu indukovaného rozkladem desoxyribosy. Pycnogenol inhibuje tvorbu singletového kyslíku, lipoperoxidaci indukovanou UV-ß zářením, lipoperoxidaci u fosfolipidových liposomů a inhibuje inaktivaci a1-antitrypsinu hypochlorovou kyselinou. DPPH-radikál je také inaktivován Pycnogenoloem. Pycnogenol po preinkubaci po dobu 16 hodin inhiboval také lipoperoxidaci vyvolanou t-butyl-hydroxidem a zvýšil životnost arteriálních endotheliálních buněk in vitro.

V našich pokusech s Pycnogenolem jsme prokázali, že vyšší oligomerní procyanidiny jsou také výbornými radikálovými zhášeči.

Závěrem lze konstatovat, že Pycnogenol účinkuje vůči širokému typu radikálů na základě radikálově-zhášecí aktivity svých složek.

Byly testovány také prooxidační aktivity Pycnogenolu. V prvním testovacím systému byla v přítomnosti Pycnogenolu desoxyribosa rozložena železitými ionty (III). V druhém testovacím systému byla DNA rozložena komplexem bleomycin-železo (III) po přidání Pycnogenolu. Jeho prooxidační aktivity jsou však blokovány albuminem ve fyziologických koncentracích. Je tudíž nepravděpodobné, že by Pycnogenol účinkoval jako prooxidační látka za podmínekin vivo.

Pycnogenol chrání buňky centrálního nervového systému před toxicitou vlivem amyloid-ß-proteinu a glutamátu

Amyloid-ß-protein je peptid složený z asi 40 aminokyselin, který se hromadí v plaku centrálního nervového systému, a který je charakteristickým rysem pro Alzheimerovu nemoc. Jestliže je tento amyloid-ß-protein toxický vůči nervovým buňkám v buněčné kultuře, lze usoudit, že amyloid-ß-protein je hlavní příčinou poškození centrálního nervového systému, které se objevuje u Alzheimerovy choroby. Expozicí neuronů z mozkové kůry potkana po dobu 1 hodiny amyloid-ß-proteinem byl proveden ultrastrukturální důkaz poškození cytoplasmatických membrán těchto nervových buněk. Je-li příčinou poškození membrány působení volných radikálů, bylo zajímavé zjistit, zda by mohly být molekuly, jež jsou specificky spojené se vznikem oxidativního stresu, indukovány působením amyloid-ß-proteinu.

Použili jsme tzv. MTT metody (assay) k průkazu toxicity tohoto proteinu vůči kultivovaným mozkovým buňkám získanými z potkana. V této metodě se měří velmi časné změny transportu elektronů v buňkách. Pomocí této metody i jiných metod mohl Schubert se svými spolupracovníky ze Salk Institutu biologických věd v San Diegu prokázat, že v toxických reakcích způsobených amyloid-ß-proteinem vůči buňkám centrálního nervového systému se vyskytují peroxidy. Toxický protein indukuje čili vyvolává zvýšenou produkci hydrogenperoxidu uvnitř buňky, takže hydrogenperoxid se v buňkách hromadí. Kromě toho amyloid-ß-protein zvyšuje peroxidaci lipidů na buněčných membránách. Je velmi pravděpodobné, že zvýšení intracelulární koncentrace peroxidu vodíku vyvolané amiloid-ß-proteinem vede přímo k smrti buňky, pravděpodobně oxidativním poškozením vyvolaným hydroxylovým radikálem. Hydroxylový radikál je zodpovědný za většinu irreversibilních změn v buněčných lipidech, nukleových kyselinách a proteinech vlivem vzniklého oxidativního stresu. Hydroxylové radikály se tvoří rozkladem peroxidu vodíku v přítomnosti železa.

Vykazuje-li amyloid-ß-protein své toxické účinky pomocí tvorby radikálů, mohlo by tudíž přidání radikálových zhášečů k buněčné kultuře snížit nebo zabránit cytotoxickému účinku amyloid-ß-proteinu.

Pokusy, které provedl Schubert prokazují, že Pycnogenol přidaný ke kultuře mozkových buněk potkana je schopen chránit tyto buňky za podmínek in vitro před cytotoxickým účinkem amyloid-ß-proteinu (Obr.3).

V další studii provedené také Schubertem se ukázalo, že Pycnogenol přidaný k buňkám hippocampu z myší chrání tyto buňky také vůči cytotoxickému účinku vysokých koncentrací glutamátu. Glutamát je na jedné straně důležitým mediátorem normální komunikace mozkových buněk, na druhé straně však vysoké koncentrace glutamátu mohou vést ke smrti nervových buněk.

Ze dvou sérií experimentů pana Schuberta, ve kterých použil odlišné koncentrace glutamátu, je vidět, že se zvyšující se koncentrací Pycnogenolu je více a více inhibován toxický vliv vysokých koncentrací glutamátu (Obr. 4). Jestliže vysoké koncentrace glutamátu jsou toxické vzhledem ke vzniku oxidativního stresu a tvorbě volných radikálů, pak není překvapením, že Pycnogenol jako zhášeč radikálů by mohl inhibovat škodlivý účinek těchto koncentrací.

Z výše uvedených pokusů vyplývá, že Pycnogenol není jen zhášeč radikálů v testovací zkumavce, ale že chrání buňky proti radikálům i za podmínek in vivo. To znamená, že Pycnogenol není účinný jen v prostředí buněčné kultury, neboť procyanidiny a polyfenolové kyseliny se dostávají přes buněčnou membránu až do aktivního vnitřního prostoru buňky. Kromě toho tyto experimenty opět potvrzují, že Pycnogenol není vůči buňkám toxický, dokonce ani vůči izolovaným mozkovým buňkám. 

Imunomodulace Pycnogenolem 

Experimentální model na hlodavcích ke zkoumání AIDS u lidí představuje hluboké a rozumné zamyšlení nad tím, jak retroviry indukují imunosupresi. Imunitní dysfunkce během infekce LP-BM5 retrovirem na hlodavcích je značně srovnatelná k HIV u lidí s progresivními defekty T a B buněčných funkcí a se snížením resistence hostitele vůči pathogenům a neoplasii. U HIV pacientů rovněž jako při infekci retroviry u hlodavců se snižuje proliferace T buněk, produkce L-2 a IFN pomocnými T-1 buňkami, zatímco sekrece IL-6 a IL-10 pomocnými T-2 buňkami se zvyšuje. Infekce retrovirem na hlodavcích se vyvíjí do progresivní a významné imunitní nedostatečnosti.

Pycnogenol, aplikovaný ve formě tekuté diety, částečně zvrátil imunitní dysfunkci u myší infikovaných retrovirem. IL-2 sekrece byla statisticky významně zvýšena, zatímco zvýšené hladiny IL-6 a IL 10 u infikovaných myší byly sníženy. Nejdůležitějším výsledkem bylo značné zvýšení cytotoxicity NK buněk u neinfikovaných rovněž i retrovirem infikovaných myší (Obr. 5), což vedlo k celkové normalizaci NK buněčné aktivity u retrovirem infikované myši. Tyto výsledky ukazují, že Pycnogenol účinkuje jako imunostimulans. Další zkoumání na tomto poli se zdá býti nutné ke zjištění, zda k imunostimulaci může dojít i u lidí.

Zvýšení kapilární resistence

Důvodem tvorby edemů a mikrokrvácení jsou propustné krevní kapiláry. Pycnogenol zvyšuje kapilární resistenci pravděpodobně pro jeho vysokou afinitu k proteinům. Procyanidiny, patřící do tříd nehydrolysovatelných taninů, a taniny mají vysokou afinitu k proteinům. Snížení kapilární permeability Pycnogenolem může být způsobeno překřížením ("cross-linking") kapilárních stěn cestou vodíkových vazeb mezi polyfenoly a kolagenem nebo elastinem.

Za podmínek in vitro se prokázalo, že katechin chrání kolagen před jeho rozkladem kolagenasou, byla-li kolagenová vlákna premedikována s katechinem, jednou ze složek Pycnogenolu. Elastin byl také resistentní vůči elastase, následovala-li za podmínek in vitro premedikace s oligomerními procyanidiny.

V pokusech na experimentálních zvířatech byla patologicky nízká kapilární resistence vůči nízkému krevnímu tlaku (aplikováno na oholené kůži potkanů) statisticky významně zvýšena v rozmezí více než 8 hodin po aplikaci Pycnogenolu. Toto zvýšení kapilární resistence bylo větší pro Pycnogenol než pro dva flavonoidy (hesperidin-methylchalcon a hydroxyethylrutosidy) a účinek trval také déle.

U člověka je jednou známkou patologicky vyvinuté nízké kapilární resistence tvorba edému dolních končetin. V případě cévní insuficience jsou pozorovány oteklé kotníky hlavně po odpočinku v poloze vsedě. V jednoduché slepé studii se 20 pacienty se prokázalo, že tvorba edému při změně z polohy vleže do polohy vsedě u starších žen byla statisticky významně snížena po perorální aplikaci Pycnogenolu v dávce 360 mg. Otok dolních končetin byl ve srovnání s placebem snížen o 50 %. Výsledkem otevřené klinické studie se 100 pacienty trpícími křečemi, bolestmi nebo ztuhlostí končetin, bylo zlepšení výše uvedených symptomů u 77,4 % pacientů v důsledku zlepšeného krevního oběhu v dolních končetinách. Těchto pozitivních výsledků bylo dosaženo při podávání 45-90 mg Pycnogenolu denně po dobu 3-12 týdnů.

Závěrem lze říci, že ochrana kapilárních stěn Pycnogenolem byla prokázána nejen v in vitro pokusech, ale i v experimentálníh studiích a také u lidí.

Protizánětlivé účinky

Zánět je vždy spojen s produkcí volných radikálů v zánětlivých buňkách. Proto látky, působící jako zhášeči radikálů mají také některé protizánětlivé vlastnosti. Těsná tkáňová vazba radikálového zhášeče by mohla mít pozitivní vliv na to, aby se látka dostala do zánětlivé tkáně Protože Pycnogenol je také těsně vázán na tkáň i kapilární stěny a má široký rozsah radikálově zhášecích vlastností, očekávalo se, že bude mít také protizánětlivé vlastnosti.

Se zřetelem na metabolizmus kyseliny arachidonové se zjistilo, že Pycnogenol inhibuje 5-lipoxygenasu, ale ne cyklooxygenasu, takže tvorba chemotaktických a protizánětlivých leukotrienů je blokována.

Pycnogenol vykázal u některých živočišných modelů protizánětlivý účinek v závislosti na dávce. Edém vyvolaný na uchu myši po aplikaci krotonového oleje byl inhibován Pycnogenolem. Tato inhibice je velmi úzce spjata s jeho zhášecí aktivitou vůči radikálům a to vůči superoxidovému radikálu, byl-li Pycnogenol a jeho frakce testován po i.p. aplikaci. Také po perorální aplikaci inhiboval Pycnogenol edém u myší, který byl experimentálně vyvolán topickou aplikací krotonového oleje a také edém zadní packy potkana vyvolaný karageninem. Pycnogenol při topické aplikaci také významně snížil poškození kůže způsobené UV zářením. Bylo prokázáno, že Pycnogenol snížil v závislosti na dávce cytotoxicitu indukovanou UV-ß zářením a to v buněčné kultuře lidských fibroblastů kůže.

Normalizace a stabilizace kardiovaskulárního systému

A. Inhibice agregace krevních destiček

Pycnogenol inhibuje v závislosti na dávce adrenalinem indukovanou agregaci lidských krevních destiček za podmínek in vitro. Stres a kouření jsou induktory agregace destiček, takže reaktivita destiček se významně zvyšuje po kouření. Tato zvýšená reaktivita destiček může vésti k náhlému vaskulárnímu bloku destičkovými agregáty - shluky u kuřáků, což je způsobeno nikotinem, který zvyšuje vyplavení adrenalinu.

Zkoumání kuřáků na univerzitě Tuscon a Műnster ukázalo, že reaktivita destiček, stanovená metodou Grotemeyera, byla statisticky významně snížena po perorální aplikaci jen jedné 100 mg dávky Pycnogenolu. Snížení reaktivity destiček bylo zřetelnější než vliv aspirinu v dávce 500 mg (tabulka 1). Zatímco aspirin prodlužuje dobu krvácení, Pycnogenol ho významně nezvyšuje.

Pycnogenol tudíž inhibuje agregaci destiček vyvolanou epinefrinem nejen za podmínek in vitro pokusu, ale také u člověka po perorální aplikaci jedné 100 mg dávky. Jeho vyšší účinnost v porovnání s aspirinem je spojena se skutečností, že krvácení, které je v menší míře ovlivněno, zdá se být v normalizaci kardiovaskulárního systému pro Pycnogenol výhodou.

B. Inhibice angiotensin konvertujícího enzymu

Angiotensin konvertující enzym (ACE) je klíčovou látkou v regulaci krevního tlaku při transformaci angiotensinu I na silný vasokonstrikční angiotensin II. Zvýšení krevního tlaku může být také způsobeno ACE, když dojde k inaktivaci bradykininu angiotensin konvertujícím enzymem, neboť bradykinin vykazuje velkýá hypotensivní efekt.

Pycnogenol statisticky významně inhibuje angiotensin konvertující enzym (ACE) za podmínek in vitro, IC50 činí 35 ug/ml. Tato hodnota ukazuje, že je Pycnogenol velmi slabým v koncentracích 0,005 ug/ml (Captopril). Pycnogenol má tudíž jen malý vliv na krevní tlak, takže ho nelze považovat za hypotensivní léčivo.

C. Vasorelaxace

Vasorelaxace vyvolaná Pycnogenolem byla pozorována za podmínek in vitro D. Fitzpatrickem z univerzity South Florida.

Vasorelaxace zprostředkovaná metabolickou cestou NO/cGMP byla pozorována na proužku potkanní aorty s intaktním endothelem. Relaxace byla zvrácena N-methyl-L-argininem, inhibitorem NO-synthasy. Pycnogenol inhiboval kontrakce aortální tkáně vyvolané adrenalinem. Tyto výsledky ukazují, že Pycnogenol má na endothelu závislou vasorelaxační aktivitu, která by mohla přispívat ke stabilizaci kardiovaskulárního systému a to dodatečně k inhibici reaktivity destiček a ACE inhibici.


RSSRSS

AKCE a novinky

Věděli jste, že ..

Můžete využít služeb naší poradny. Na jakýkoli dotaz týkající se vhodné stravy a spojených možných potíží se zdravím Vám odpoví náš tým specialistů. 

Divize Pharma

Divize Pharma

Vytvoříme individuální nabídku plastových obalů, přímo na míru Vašeho výrobku se zaměřením na cílový trh a Váš úspěch



© 2017, LS ZETIS – všechna práva vyhrazena

Prohlášení o přístupnosti | Ochrana osobních údajů | Mapa stránek

Webové stránky vytvořila eBRÁNA s.r.o. | Vytvořeno na WebArchitect | SEO a internetový marketing