Paradontóza

 Během čištění zubů se vám najednou objeví na kartáčku krev a dásně jsou bolestivé a zarudlé. Při návštěvě zubaře se dozvíte diagnózu - může jít o parodontózu.

Co je to parodontóza? Jde o chronické onemocnění podpůrné tkáně v okolí zubu. Obvykle začíná poměrně banálním zánětem dásně (gingivitis), který se pak šíří ke kořenu zubu a začne zub uvolňovat.

Úspěch léčby závisí na tom, zda se podaří odstranit příčinu zánětu, která nemoc způsobila. Aby se toto onemocnění vyléčilo, musí zubní lékař původce infekce odstranit nejen z dásní, ale i z kořenů zubů. Sám postižený může úspěšně léčbě napomoci důkladnou ústní hygienou a správnou výživou. Neléčená parodontóza totiž vede k uvolňování zubů a ztrátě chrupu.

Závěsný aparát zubu

Aby zub při kousání a žvýkání pevně držel, jsou dvě třetiny jeho délky - zubní kořen - zapuštěny do čelisti. V okolí zubu je úzká štěrbina, periodontium, ve které se nacházejí vlákna, která spojují zub s kostí a dásní. Dáseň pak čelist uzavře. Pokud je zdravá, je přimknuta jako límec od zubního kořene ke korunce zubu. Když při lehkém zánětu dáseň povolí, obnaží se úzký zubní krček a zuby citlivé reagují na studené a teplé.

Bakterie

V našich slinách je obsaženo asi 500 různých kmenů bakterií. Asi tucet z nich pak může vyvolat za jistých podmínek a při špatné ústní hygieně problémy. Tyto bakterie se rozmnožují zejména v plaku, drsném a lepkavém povlaku na povrchu zubu. Je tvořen slinami, zbytky jídel a bakteriemi. Při nedůsledném čištění zubů zůstávají jeho zbytky na okraji dásně a vytváří tak dobré podmínky pro působení bakterií. Pokud tyto nánosy pečlivě neodstraníme, ztvrdnou a změní se v zubní kámen, který má povrch pokrytý póry. V těch se usazuje další plak a to je již krůček k tomu, aby bakterie a vlastní imunitní systém vyprovokovaly zánět.

Paradontóza

Zdravá dáseň má světle růžovou barvu. Při zánětu zrudne, je citlivá na dotek a lehce krvácí.

Výběžky dásně v mezizubním prostoru (papily) se stáhnou zpět a tkáň ztratí schopnost přilnavosti a schopnost udržet zub v čelisti. V takto vzniklých kapsách se zánět šíří podél zubu do hloubky, kde ničí podpůrnou blánu a napadá i čelistní kost. Pokud zánět není zastaven, zub se začne kývat a nakonec vypadne. Varovným signálem parodontózy jsou zánět dásní, obnažené zubní krčky, špatná chuť a zápach z úst.

Správná ústní hygiena

Nejlepší zbraní proti bakteriím je zubní kartáček. Zuby bychom si měli čistit nejméně třikrát denně vždy po jídle - důkladně, ale opatrně. Hůře dostupné mezizubní prostory dočišťujeme pomocí dentální nitě, párátka nebo speciálního kartáčku. Potřeby pro zubní hygienu najdete v lékárně a lékárník vám může doporučit i vhodnou zubní pastu a eventuelně ústní vodu. Mnoho přípravků má navíc také antibakteriální účinek a obsahuje přísady odstraňující plak.

Důležité je také pravidelně navštěvovat zubního lékaře, který vám odborně odstraní zubní kámen a poučí vás o nejlepší způsobu čištění zubů. Pokud máte sklony k parodontóze, nesmíte ústní hygienu zanedbávat, může totiž onemocnění v jeho počátcích zastavit.

Lze parodontózu léčit?

Pokud je již plak usazen hluboko v zubních kapsách, je nutné jej v lokálním umrtvení ze zubu stáhnout a očistit povrch zubu a kost.

Někdy tato terapie nestačí a lékař musí dáseň rozříznout, vyčistit a opět sešít. Staré, uvolněné a vyčnívající zubní výplně by se měly obnovit a zuby vyleštit.

Pokud se i přes všechny uvedené léčebné postupy dáseň nehojí, je nutné provést testy určující citlivost bakterií na antibiotika. Bez příslušných testů je podáván antibiotik riskantní, protože antibiotika mohou zničit i kmeny bakterií, které v našich ústech působí pozitivně.

Dědičné vlohy hrají u parodontózy též určitou nezanedbatelnou roli. Bez škodlivých bakterií nám geny nemoci nepomohou. Hlavním rizikovými faktory vzniku parodontózy jsou špatná hygiena, trvalý plak, nikotin (kouření) a měkká, na sacharidy bohatá strava (cukr a bílá mouka), která se dlouho drží na zubech.

Rentgenový snímek ústní dutiny

Pokud dojde k infekci v ústní dutině, lze ji odhalit rentgenem. Tuto infekci potom na rentgenovém snímku pozorujeme jako bílá místa.

^{Autor: Lubomír Škrabák} 

^{Zdroj: Listy Celiaků}